Vedle naznačených scénografických a hudebních tahů, které sympaticky jemně črtají Karáskovu říši krásy, to jsou totiž především výkony hereček. Vanda Hybnerová do role stárnoucího krásného císaře Doriana dokázala dostat hrdost i děs z pokoutně se blížícího konce. Lehkým gestem, kterým si protáhne linku rudé rtěnky dále na tvář, dokáže říci vše.
Nejen krásný vzhled pak pomáhá mladé Josefíně Duškové v roli nástupce Adriana, ač je její part oproti Hybnerové mnohem menší. Role zbylých tří dam představujících poddané působí sympaticky uměřeně.
Limity sluje
Povedené, poklidně snové vyznění nabourává až rázný závěr, snaha diváka šokovat a symbolicky jej „probudit“ však minimálně na premiéře vzbudila spíše pousmání. To samozřejmě lze napravit, horší je to s limity, které inscenaci Jakuba Čermáka dává prostor.
Oprýskanost pražské kulturní „sluje“, jak se Venuši ve Švehlovce přezdívá, sice obvykle alternativním kusům sedí, vyznění snění o kráse však i přes snahu scénografa Tomáše Vavříčka neposloužila.
Sen o říši krásyDepresivní děti touží po penězích (Venuše ve Švehlovce) premiéra 31. ledna 2017 režie: Jakub Čermák hrají: Vanda Hybnerová, Josefína Dušková, Radka Fidlerová, Zoja Oubramová a Hana Müllerová |
Odhlédne-li však divák od spartánských dispozic Venuše či rušivého blikání projektoru, může se plně ponořit do dekadentní utopie. I když lze polemizovat, zda Karáskovo dílko má dnes co říci, Čermákovi se do kusu podařilo vedle působivé atmosféry dostat i nezvykle silné erotické napětí.
A to není v dnešní době, kdy je publikum už bohužel uvyklé lecčemu, nic lehkého.
