Z představení Kytice v divadle Semafor. Smutný zážitek... | foto: Semafor

Semafor slavil výročí Kyticí, místo k smíchu ale byla spíš k pláči

  • 37
Když Jiří Suchý s Ferdinandem Havlíkem předělali před téměř čtyřiceti lety v pražském Semaforu Erbenovu Kytici, bylo to k popukání, LP desky s jejím záznamem byly pokladem v rodinných gramodeskových archivech. Její (v pořadí už třetí) obnovená verze, která měla premiéru ve čtvrtek, je spíš k pláči.

Suchý s Molavcovou jsou pořád páni herci, jenomže v kontextu celého souboru to není nic platné – v jejich jediném gestu je víc divadla než ve výkonu celého souboru za ty dvě a půl hodiny dohromady. Mladé osazenstvo současného Semaforu neumí až na výjimky ani nadprůměrně zpívat, ani průměrně hrát.

Mezi ochotníky a estrádou

Svatební košile tak místy připomíná snažení studentů z prvního dílu Kleinových Básníků, Zlatý kolovrat besídku dramatického oboru Základní umělecké školy a Vodník nováckou estrádu.

Poloviční playback a ukníkané bludičky kazí dojem z hudby, choreografie postavená na třepotání rukama a otočkách v rytmu krok sun krok kazí dojem z pohybu (tanec to opravdu není).

Kytice v divadle Semafor

Původní text je skutečná chytrá sranda Jiřího Suchého. Jeho nové provedení téměř beze změn zůstalo napůl vězet v tom, jak se dělala komedie před čtyřiceti lety, a napůl v tom, jak se ji tvůrci snažili alespoň vizuálně dostat do současnosti.

Skutečně nestačí zlou sestru Daisy navléct do fialové paruky a punkerského pásku. Nová Kytice je výsměch té původní, legendární. A nic na tom nemění ani fakt, že Jiří Suchý si vlastně kazí svoje umění.

Hodnocení MF DNES: 30%