Audioknihu načetl zpěvák František Segrado, jehož opožděný debut, produkovaný Horáčkem, byl jedním z nejúspěšnějších alb loňského roku. Kytarovými improvizacemi nahrávku probarvil stabilní Horáčkův spolupracovník Josef Štěpánek.
„Píši rád. A stejně rád poslouchám, když napsané někdo čte. Tak jako v dávných dobách před videem a televizí. Kdy byl jen příběh a vypravěč a přání mu naslouchat,“ zdůvodňuje Horáček vznik nahrávky.
Připomíná, že některé z deseti dopisů (jsou doplněny dvěma eseji z Lidových novin ze začátku nového století) vznikly už před více než čtvrtstoletím.
Přitom zabírají dodnes. Horáček samozřejmě prostřednictvím dopisů různým historickým osobnostem od biblické Lotovy ženy přes středověkého stavitele Matyáše z Arrasu, hrdého dánského krále z doby nacistické okupace Christiana X. až po geniálního malíře Amedea Modiglianiho hovoří o současnosti.
Tedy nejen o současnosti doby napsání dopisů, které jsou de facto fejetony, ale vlastně o stále platných, nadčasových idejích. Třeba o tom, že dokud budou na světě soucitné ženy, nebude všechno ztraceno, že prožitek krásy umění dokáže změnit pohled na svět nebo že právě k těm nejohroženějším se musíme hlásit nejzřetelněji.
