Eugen Brikcius

Eugen Brikcius | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Eugen Brikcius a tisíc stran mystifikace, latiny i košilaté poezie

  • 3
Téměř kompletní sebrané spisy Eugena Brikciuse, které pro nakladatelství Větrné mlýny sestavil ve spolupráci se samotným autorem Radim Kopáč, nesou název A tělo se stalo slovem. Včetně příloh a dodatků mají bezmála tisíc stran.

Eugen Brikcius: A tělo se stalo slovem (obal knihy)

Eugen Brikcius je mužem devatera řemesel. Až budou jednou historikové shrnovat jeho tvorbu, své k ní řeknou nejen odborníci literární, ale i výtvarní, mediální a možná i sociologové a politologové. Brikcius je prostě renesanční člověk a intelektuál – v tom nejlepším slova smyslu – každým coulem.

Podstatu jeho tvorby vystihuje spisovatel Viktor Šlajchrt v předmluvě: "Nejautentičtější kreací Eugena Brikciuse zůstávala nadále jeho osoba, potažmo příběh umně stylizovaný v legendu."

Skutečně, Brikcius píše velmi rád o sobě. Prochází, stejně jako řada jeho souputníků typu literátů Jiřího Daníčka a Ivana Wernische, výtvarníků Otakara Slavíka, Olafa Hanela či Karla Nepraše, kusthistorika Ivana M. Jirouse nebo filozofa Vladimíra Boreckého, napříč texty všech žánrů, prózami, básněmi i eseji.

Eugen Brikcius ukazuje na veřejné osvětlení, lampy plynové; Praha, duben 2007

Pro Brikciusovu tvorbu je typické velmi osobité, za všech okolností poetické nazírání skutečnosti. "Pro potěchu vyprodaného domu dotáčí Antonín Panenka v polokruhu před velkým vápnem soupeře svou proslulou ‚káču‘, jednotaktovou piruetu, kterou vtahuje dosavadní diváky do piknikového víru," píše o slavném českém fotbalovém čarostřelci, jehož považuje za akčního umělce.

V Brikciusově podání působí sice odlehčeně, ale vlastně vždy velmi poeticky třeba i "košilatá" poezie, kterou se bavil v české, ba i latinské podobě. Básně v "mrtvém jazyce" jsou jeho specialita, nelatiníkům je výborně zpřístupňují překlady Pavla Šruta.

Anebo Brikciusovy kulinářské články, ani ty v sebraných spisech nechybějí. Je jich sice jen pár, autor je uveřejňoval i na stránkách MF DNES, ale v době rychlokvašených foodkritiků skvěle působí nejen svou literární úrovní, ale i přímo zhmotněným uměním žít.

Eugen Brikcius na své výstavě pod širým nebem o prezidentovi T. G. Masarykovi;

Předloni vydané autorovy paměti Můj nejlepší z možných životů (více o knize zde) výborně doplňují texty víceméně vzpomínkové, které se týkají některého z jeho zájmů, akcí či uměleckých zálib.

Když v Útěše z mystifikace vypráví vypointovaný příběh, jak na vysoké škole skládal zkoušku z latiny za syna spisovatele Dominika Tatarky, je to skvělá ukázka nejen smyslu pro humor, ale i originálního svobodného myšlení. A to tvoří podstatu celého Brikciusova života. A tudíž i díla.