Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Nenápadný Schmitke baví, straší a kouzlí v sudetské zemi nikoho

  7:55aktualizováno  7:55
Jméno, které stojí za zapamatování: Štěpán Altrichter. Jeho celovečerní prvotina Schmitke, která po úspěšné cestě festivaly jde právě do kin, patří k vzácným českým debutům, jimž velké plátno opravdu sluší.

Kristova léta, jak se říká třiatřicítce, znamenala pro českého režiséra s německou působností skutečně přelomový věk. Natočil v něm svůj absolventský film, který jde vedle Česka do kin i v Německu, což je vzácnost. Navíc by se za něj nemusel stydět ani daleko zkušenější tvůrce: originální příběh si navzdory hravému kroužení nad několika žánry uchovává celistvost a filmařskou svrchovanost.

Působí nenápadně, ale nikoli „televizně“, velké plátno si zaslouží. Což platí pro snímek i jeho netypického hrdinu. Německý inženýr Schmitke je osamělý zamlklý podivín v šedém plášti. Má své roky, bříško, povislá ramena a touhu po klidu, který mu však není dopřán.

Fotogalerie

Nejprve mu soukromí rozbije dcera, která se přijde jen osprchovat mezi věčnými cestami za osvícením, meditací či hledáním pozitivních vibrací, jak otce vyškolí v zábavné přednášce, a pak ho pošlou na služební cestu s užvaněným mladým kolegou.

Jejich výprava připomíná pouť úsečného Shreka s brebentivým oslíkem, ovšem cíl se nepodobá ničemu: Schmitke má na naší straně hranic opravit zašlou turbínu. A jakmile minou tabuli Vítejte v České republice, jako by vstoupili do začarované země nikoho. Do divokého kraje bláta, dešťů a hvozdů, v nichž se možná potuluje tajemný „medvědí muž“ z televizních zpráv, do sudetského zapadákova s jedinou hospodou, v níž vládne Jakub Žáček coby místní starosta, kde se němčina loví z paměti v kouzelných zkomoleninách a vetřelci se dostane poučení, ať si nedává čaj – „to tady nemají rádi“.

Velice úsporně, s jemně bizarním humorem se z nálady sychravé mlhy a pivních výparů vyloupne drobnokresba (nejen) národních charakterů. Schmitke si sám opraví záchod i radiátory, a když se probudí do lezavé zimy, nenajde tu ani kolegu, ani auto, natož snídani; vydá se tedy sám k větrné elektrárně, která straší opravdu nevídaně. Dýchavičně vrže a skřípe v rytmu letitého provizoria tak působivě, že by film zasloužil Oscara jen za práci se zvukem a hudbou – včetně písně Muchomůrky bílé, která zní k polévce poutníkovi uvázlému v trpném hospodském společenství.

Schmitke

Česko / Německo, 2014, 94 min

režie: Štěpán Altrichter

hrají: Peter Kurth, Helena Dvořáková, Jakub Žáček, Petr Vršek, Lana Cooper, Stephan Grossmann, Vladimír Škultéty

Hodnocení: 70 %

Nadto jde o poutníka z rodu akurátních techniků bez fantazie; o to účinnější je takřka hororové mysterium, jímž Altrichter svého hrdinu postupně opřádá. Divák by možná čekal údernější finále – v něm se film vrací na půdu studentské hříčky, nicméně ani tady nemizí cit pro zvláštní krásu Sudet, místa jakoby mimo prostor a čas. Kupodivu je český film znovuobjevuje od Aloise Nebela přes Díru u Hanušovic až po nadějného Schmitkeho.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.