Filmový a televizní scenárista Jan Jílek (1933) vydává svůj první román v pětasedmdesáti letech. A jeho věk je na té knize trochu znát – v dobrém slova smyslu. Je příjemně staromilská, její věty elegantně plynou, obejde se bez "postmoderních" postupů a ornamentů, erotické scény (a že
jich je požehnaně!) jsou vykresleny jemným pastelem, a ne pornografickou špachtlí. Zkrátka tahle "románová sága o 20. století na Moravě a v Čechách", jak praví podtitul, se dobře čte.
Ale pozor: píšeme-li, že Milování s hudbou je příjemně staromilské, naprosto to neznamená, že Jílkovi chybí nadhled, vtip a ironie. Naopak – nad některými větami vybuchne čtenář smíchy i v nabité tramvaji. Malá ochutnávka: "Je měsíční vizita pohlavních údů celých kasáren" (v c. a k. armádě kdesi v Sedmihradsku).
"Nad vodkou hajný dumal, jestli by v Rusku nebylo na čase začít místo za pravdu bojovat i za nějakou lež" (kdesi v Rusku krátce po Říjnové revoluci). "Nastala doba, kdy katolický býk neskočí na nekatolickou krávu" (ve vesnici Dolečky na Moravě za náboženských sporů ve dvacátých letech).
Děd vypráví vnukovi
Po bonboncích fakta. Jílkovu ságu rámují roky 1900 až 2000 a zábavné i (většinou) tragické události tohoto krutého století sledujeme na osudech několika generací hudebně nadané a hudbou všestranně ovlivňované rodiny Majoránkových z moravské vsi Dolečky, umístěné v kopcích nad hanáckou rovinou.
Ty kopce ji mezi sebe uzavírají tak, že z nebe je vidět jen trojúhelník. Hlavní postavou je Tomáš Majoránek, narozený někdy v počátcích třicátých let, který svému šestiletému vnukovi Kubovi jakoby vypráví o osudech svých předků, svém vlastním životě, kamarádech a dějinných zvratech, které to všechno ovlivňovaly.
Je celkem jasné, proč Jílek zvolil tento v podstatě nejjednodušší, možná až trochu laciný narativní postup. Umožňuje mu totiž nenásilně přeskakovat z minulosti do současnosti, a navíc Kuba je vděčná figura. Šestiletý kluk, který ještě neumí číst, ale hodně ho zajímají počítače (když mu děda říká, že se musel učit německy a rusky, opáčí, že on se musí učit anglicky, protože jinak se s ním počítač nebaví), je přirozeně zvídavý, třeba když se dožaduje vysvětlení,
jak to bylo s tatínkovými zaoranými zuby.
A hlavně: hrozně touží vzduchovkou zastřelit obrovského divočáka z místních lesů, aniž tuší, jak to tajemné zvíře ovlivňuje i soudobou českou politiku. Neboť právě ono splnilo jednomu zvěrolékaři přání dosáhnout kýženého poslaneckého mandátu a lehce tím zamotat poměry v Poslanecké sněmovně. Zda a jak se Kubova touha splní, nechme čtenáři.
Tomáš Majoránek je jakési autorovo alter ego – spojuje je přinejmenším právě ta hudba. Jak Jan Jílek uvedl v jednom rozhovoru: "Tož byl jsem v mládí lidový hudebník a hrál jsem na několik nástrojů. Vyhrával jsem s kapelami na tanečních zábavách, svatbách i pohřbech, a jednou dokonce stálo v novinách: ‚Jediný v celém kraji! Vítězem krajského kola Soutěže tvořivosti mládeže ve hře na xylofon se stal Jan Jílek.‘ Bylo to ale levné vítězství, protože vyjma mě tam s xylofonem nikdo nesoutěžil." Podobně takhle jednou vyhrál hudebník Tomáš, který ve druhé části románu dominuje.
Pamětnický problém?
Jenže právě ta druhá část románu, kdy se hrdinové vesměs přesunou do Prahy a jež se týká událostí posledních padesáti let, působí mnohem méně plasticky než líčení první poloviny století.
Přitom kaleidoskop postav není o nic méně pestrý a ani historické události tu nechybějí, i když je jistě diskutabilní, zda se svazácká buzerace a nakonec i sovětská okupace Československa dá ve své dramatičnosti přirovnat k hrůzám první a druhé světové války (ta druhá připravila Tomáše o rodiče odvlečené gestapem).
A není tu ani méně vtipu, třeba při popisování rolí Tomášova kamaráda Martina v divadle pro děti (hrál drát a velikou vzteklou kaňku a kdovíco ještě, než se doba i dramaturgie změnily). Jsou tu i další písně a šťastné a nešťastné lásky, dokonce je ohrožena Tomášova hudební dráha zánětem ramenního kloubu, z nějž ho babskými prostředky vyléčí rodina, která se ho za války ujala, doba je vykreslena velice přesně včetně front na kdeco a touhy po bytě a autě – jenže se to člověka
najednou nějak méně dotýká.
Je to jaksi předvídatelné, stejně jako ten románek již vzpomínaného poslance s nejkrásnější poslankyní ve Sněmovně či vývoj herečky za všech okolností konformní s politickou situací. Možná to je zkrátka pamětnický problém: to, co jsme žili, se nás příliš dotýká, než abychom to dokázali popsat s patřičným odstupem. Takže z té druhé poloviny století utkví nakonec nejvíc v paměti Tomášovo (a české) oblíbené Já nic, já muzikant.
Přes těchto pár výhrad stojí Jílkova sága o dvacátém století za přečtení – a možná nejedno. Není sice knihou, která by provokovala k hlubokému zamyšlení, nicméně přece jen k němu lecčím vyzývá.
Třeba tou podvědomou nadějí, že jedenadvacáté století nebude opakovat horory svého předchůdce a že už nebudou platit věty rozzlobené Tomášovy maminky: "Pořád někde protestuje, aby nám bylo líp. A vždycky, když se vrátí, tak je nám hůř."
JAN JÍLEK - Milování s hudbou
Daranus, 504 stran, doporučená cena 299 korun
Hodnocení MF DNES: 60 %
