Známý historik kuchyně a kulturolog jídla přelomu 19. a 20. století Čeněk Zíbrt napsal už v roce 1909 jako přílohu časopisu Sládek sborník nazvaný Pivo v písních lidových. Ten teď díky příkladné péči nakladatelství Dauphin vyšel znovu. Nikoli v edici Sporáček, jak tomu bylo u jiných historických kuchařek a Zíbrtových prací, ale v nové edici Krýgl. Obsahuje 250 písní o pivu, většina z nich pochází z takzvané belle epoque, tedy první dekády 20. století.
Psal o něm Hašek, zpíval Mišík
Předmluvu ke knize vytvořil znalec piva Jakub Šofar a mimo jiné píše: "Kniha tato je připravena jako četba kratochvilná, což je další nepřekonatelná limita oddělující naši současnost od té Zíbrtovy. Připravit něco tak náročného jen z radosti k radosti druhých. Nemožné. Neslýchané." A nastiňuje vývoj pivní kultury i v dalších desetiletích minulého století, což už Zíbrt neudělal.
Mezi největší pivní apoštoly řadí Jaroslava Haška, zastánce pivní slovesnosti. A jde ještě dál, když připomíná i Mišíkovu Pivní baladu či vstupní píseň Starců na chmelu, kde se zpívá "Protivo, protivo, děláme to pro pivo" a která v závěru vybízí "Jen se, občane, nachmel!".
Podstatné jsou však písně, které sebral Zíbrt. Je tu Chvála šalandy, která se zpívá na nápěv písně Na tom pražskym mostě, ódy na perlivý mok, spojení piva s češtinou a vlastenectvím i mnoho tvarů, které dnes už člověk nezná. Třeba ve verši "Alou vivat! Budem pivat".
Nebo zachovává nářečí a krajové zvláštnosti, jako v moravské písni: "A ve, pane hostinské / déte piva, já zavdám své ženušce / habe mne nebila." Už tehdy měli pravděpodobně problém s hostinskými, kteří nalévali i mladistvým: "Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej / na to se nekoukej, že jsem malej."
