Tomáš Savka je muzikální zpěvák, solidně frázuje, zpívá uvolněně, přirozeně, má v sobě bavičskou jiskru. Sálá z něho jistota i pohoda. Soutěž Česko hledá SuperStar ukázala, že může být sympatický světák.
Ovšem na to, aby sečetlo pozitivní momenty Savkovy osobnosti, jeho sólové album nemá. I když vykreslilo jasný stylový profil, chybí mu bytelný základ, fundament, na kterém by se dalo lépe muzikantsky stavět.
Písně se motají v kruhu jako karavana bezradných velbloudů a některé neosvěží ani velmi chytlavá melodie (Kde jsi ty?). Skladby, z nichž většinu napsal Daniel Barták, postrádají odvážnější aranžérské postupy či muzikantský žár, který by je pořádně rozhicoval.
Slyšet je to hned v úvodní skladbě Hej baby jdem!, ve které sice řinčí dechy a muzika rytmicky pádí o překot, ale zní příliš ukoptěně. Ve vánoční baladě Hvězdy pro tebe smyčce šumí a kytara kvílí spíš na efekt.
I titulní song Já si tě stejně najdu, ve které třeskají pro změnu dechy, připomíná nedovařenou kaši stejně jako skladba Všechny karty. A Řekni mi, co chceš, píseň s loudivě vyprázdněným recitativem, to už je prostě kýč.
Co naplat, že pomalé skladby Prašnou cestou, Motel na konci světa nebo Křídla jsou uvolněně zazpívané, když hudební doprovod je nevýrazný, usedlý a texty tuctové. A queenovská hymna We Are The Champions splaskne jako přefouknutá bublina navzdory Savkovu solidnímu zpěvu.
Nic takového se nedá říci o písni Nebeskej bar, která se odpichuje od kytary. Je syrovější, více lidsky pomuchlaná, a proto živější než mnohé thymolinové aranže. Krev rozproudí také bonus v podobě písně Fuck It, která se nejspíš uchytí na diskotékách.
Název Já si tě stejně najdu zní jako přání i odhodlání do budoucna. Tahle deska má velké ambice, ale chatrné písně. Zpěvák a jeho tým mají co hledat.
