Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Dekadentní horor i nahota ve velkém. Saulův syn je drásavý film

  9:23aktualizováno  9:23
Takřka jistě za pár dní zazní věta: Oscara za nejlepší cizojazyčný film získává... Saulův syn. Maďarský favorit právě jde do našich kin.

Chaos, pláč, dav poháněný německými povely i říznou hudbou z amplionů. V prvním z dlouhých záběrů zavede kamera přímo do děsivé každodennosti vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Není kam utéct, není kam odvrátit pohled od přímého přenosu z předpeklí, za nímž už je pouze konečná stanice.

Protahované záběry sice náleží k módní výbavě filmových manýristů, ale v případě Saulova syna nejde jen o efektní schválnost. Jízda kamery vlastně kopíruje nekonečný mechanismus zabíjení, kde z tváří zvláštního komanda – vězňů určených k „úklidu“ mrtvých – čiší podobná nezúčastněnost, jako by obsluhovali tovární pás na výrobu součástek. Ale jejich otupělost znamená jediný možný způsob sebeobrany, když k nim doléhá zoufalý křik a bušení z plynové komory, než utichne – a oni nastoupí jako čističi.

Fotogalerie

Zas a zas. Kartáčem vydrhnout stěny a podlahy, prošacovat a vytřídit svršky, nahnat do „sprch“ další várku naháčů; fabrika na smrt pracuje v ostrém tempu.

Slova tu nejsou potřebná a vlastně ani možná, strach dovolí jen kradmou výměnu vět, když mezi zplynovanými těly objeví ještě sípajícího chlapce. A když se pak židovský hrdina pokusí svého nevlastního syna pohřbít podle pravidel, což znamená najít rabína, vykopat hrob... věci v lágru nemyslitelné a ohrožující kvůli jednomu mrtvému davy zatím ještě živých.

Sama zápletka, potažmo hrdinova motivace i posedlost působí poněkud uměle, nádech jisté spekulace nese i citové vydírání skrze osud dítěte. Nicméně Saulův syn nestaví na osobním příběhu, nýbrž právě naopak na odosobněné reportáži plné apokalyptických výjevů s prvky dekadentního hororu. K jejím stěžejním znakům patří nahota ve velkém, nahota zbavená vzrušení, tajemství, krásy, čehokoli, čím se vyznačuje ve vztahu k živému jednotlivci a co ztrácí v nahromaděné mnohosti vyhaslých těl.

Saulův syn

Maďarsko, 2015, 107 min

režie: Laszlo Nemes

hrají: Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Gergö Farkas, Balázs Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik a další

Hodnocení: 75 %

Film dává každičkou vteřinou najevo, že režisér László Nemes věděl přesně, co chce, a že mu mistři zvuku i obrazu víc než jen porozuměli; Saulův syn je do značné míry jejich vycizelovaným kusem. Obklíčen až přízračně ohněm, dýmem, popelem, jekotem, zmatkem a zmarem, který organizují věcné pokyny typu „přesuneme se k jámám, pece už to nezvládají“, pociťuje divák bezmála fyzickou bolest, o náporu na psychiku nemluvě. Snímek je tvrdý po všech stránkách, a jak za poddajnou odevzdaností poodhaluje skrývanou cílevědomost, stupňuje svou drásavost až k masakru.

Zkrátka na celovečerní prvotinu je to úctyhodný výkon; i když Nemes zjevně spoléhá na věčnou sílu tématu holokaustu, zároveň je sám filmařsky na výši. Ovšem vedle kalkulu s látkou trochu překombinoval i svou metodu: vypráví až natolik intenzivně, že přemírou brutality může nakonec otupit i diváka.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.