Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Oznamujem Vám týmto, že Vás ľúbim.“ I Július Satinský psal své Olze

  9:16aktualizováno  9:16
Jedenáct let od smrti Júlia Satinského vycházejí dopisy, které si psali s jeho první manželkou Oľgou mezi Košicemi, Bratislavou a Spojenými státy.

Július Satinský si s Oľgou Lajdovou dopisovali od roku 1962, o čtyři roky později se vzali. | foto: Slovart

Dopisy Olze psal Karel Čapek, později i Václav Havel. Ve slovenštině teď vycházejí Listy Oľge. Jde o korespondenci herce a spisovatele Júlia Satinského a jeho první ženy, tanečnice a překladatelky Oľgy Lajdové. K vydání ji připravila Satinského dcera z druhého manželství Lucie. Lajdová zemřela v roce 1985, utopila se v Karibiku. Od Satinského smrti včera uplynulo jedenáct let.

V graficky i obsahově unikátní knížce se představuje Satinský jako po uši zamilovaný muž, ale stále komik. Pro svoji lásku a později ženu dokonce vydával domácí časopis, který jí posílal, jeho ročníky i čísla pečlivě označoval, kreslil i inzeráty a reklamy. To všechno je v knize věrně přetištěné. Časopis se jmenoval po francouzsku L’Ange, Július totiž ženě často říkal Anděli. V podtitulu měl vepsáno Časopis ctiteľov Oľgy Lajdovej. V něm, podobně jako v dopisech, líčil, co se děje doma, když byla žena na cestách, či popisoval své zájezdy a pobyt na vojně. Jeho dopisů je trojnásobně víc než těch jejích, zatímco on je šíleně zamilovaný a jeho dopisy jsou vlastně stejně intimní jako originální, ona odpovídá spíš lakonicky.

Dívka ze sna

Jejich korespondence začala v srpnu 1962, Satinskému bylo jedenadvacet, ona byla o dva roky mladší. Končí v roce 1965, vzali se pak v únoru 1966, svatební fotografie jsou součástí publikace. Satinský a Lajdová se potkali při natáčení filmu Výlet po Dunaji. V epilogu k Listům však editorka připojila i povídku svého otce z října roku 1963, v níž píše o osudové dívce ze sna. Říkal jí Angelika (i od toho zřejmě oslovení Ange) a snil o ní od roku 1956. Pak ji potkal a div se nezbláznil, než se s ní naučil žít.

Už na konci září 1962 poslal Satinský Lajdové telegram do Košic, kde byla v angažmá, s textem "Oznamujem Vám týmto, že Vás ľúbim". O pár dní později narukoval na vojnu. "Sloboda príde za 717 dní. Nech žije sloboda!" napsal jako první dopis z vojny. Nejprve sloužil jako člen Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, později byl za trest převelen do Michalovců a na Duklu, to když s kolegou Milanem Lasicou spustili na apríla planý poplach. Na poslední měsíce služby je museli rozdělit, později se smáli, že na socialistickou armádu byli jako dvojice příliš silní.

My dva a pes

V roce 1964 Oľga odjela do Spojených států amerických, takže v součtu byli ti dva spolu za první tři roky svého vztahu jen minimálně. První dopis z Ameriky psala Oľga Júliovi shodou okolností v den prvního výročí atentátu na Kennedyho a stojí v něm mimo jiné: "Všechno by tu měli, jen nemají kde parkovat!" O týden později už zmiňuje zbrusu nový muzikál My fair lady s Audrey Hepburnovou v hlavní roli a mrazivý zážitek z koncertu, jejž dirigoval dvaaosmdesátiletý Igor Stravinskij.

Korespondence tak není jen kronikou jednoho vztahu a velké lásky, ale i poutavým svědectvím o událostech té doby, kronikou poloviny šedesátých let. Ona překladatelka a baletka, on herec a spisovatel - oba měli co říct. Přesto nejde o žádné filozofické debaty, jako třetí hlavní hrdina v dopisech vystupuje Satinského fenka Ďufa.

Lucie Satinská už před dvěma lety připravila k vydání i cestovní deníky svého otce, pod názvem Expedice 1973-1982 je stejně jako čerstvé Listy Oľge vydal Slovart.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Autor thrilleru Ta přede mnou používá pseudonym kvůli předsudkům

Ta přede mnou, tak zní název nové knihy spisovatele J. P. Delaneye, která vévodí edičnímu plánu vydavatelské skupiny Euromedia na léto. Značka Ikar, pod kterou...  celý článek

Z knihy Můj Bataclan
Z teroristů udělal kostlivce se samopaly. Grafik přežil útok na Bataclan

Padesátiletý francouzský grafik přežil v listopadu 2015 teroristický útok na pařížský klub Bataclan. Vyvázl sice živý a zdravý, hrůzný zážitek mu však nešel z...  celý článek

Ukázka z filmu Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle
Američtí vojáci Čechy učili jak tančit boogie-woogie, vzpomíná režisér

Jihočeských městeček, která osvobodili američtí vojáci, by se našlo víc, ale jen v některých naučili tamní rodáky tančit boogie-woogie. Alespoň to píše režisér...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.