Sam Raimi namíchal ďábelský koktejl strachu, legrace a hnusu

Mimořádné bylo už to, že se dostal do oficiálního programu canneské přehlídky. Film Stáhni mě do pekla je totiž horor, tedy formát, jemuž velké festivaly zrovna neholdují. Přesto měl úspěch. Nejnovější počin režiséra Sama Raimiho je totiž výjimečný: v rámci žánru i žánru navzdory.

Klasika, říkáte si u každého úleku. Smyčce řvou, blondýna v halence ječí a babice, která ji proklíná nesrozumitelnou hatmatilkou, je jako vystřižená z hororové učebnice.

Přesto si neťukáte na čelo ani nezíváte nudou. Raimi je totiž přesně oním typem tvůrce, který má "svůj" žánr dokonale zvládnutý a může si dovolit balancovat na hranici bravury a kýče. Nutno říct, že ji ani jednou nepřekročí.

TRAILER K HORORU STÁHNI MĚ DO PEKLA

Kdyby příběh Stáhni mě do pekla točil někdo jiný, patrně by jeho počin skončil ve škatulce béčko pro teenagery.

Lorna Raverová

Úžasný byl souboj v autě. Byly jsme docela agresivní, ale snažily jsme se chovat ohleduplně, takže to bylo samé: Ó promiň, nebouchla jsem tě moc? - Ale ne, naopak, uhoď silněji! Já  navíc měla trochu problém s nasazením protézy poté, co mi vyletí z úst, ale postupně jsem získala docela dobrý grif.

Plavovlasá slečna, která se snaží zbavit kletby od cikánské čarodějnice. Vymítání ďábla. Spiritistické seance. Obětní rituály a strašení průvanem a skřeky.

Co se zápletky a "strašících" postupů týče, Raimiho film rozhodně neobjevil Ameriku, ba právě naopak. V tom ostatním však objevný je.  

Má totiž něco jako nadstavbu. Děsí, ale zároveň shazuje sám sebe. Baví, ale zároveň neubírá na strašidelnosti.

Vždy, když už se začínáme smát tak, že z nás hrozí opadnout strach, přijde rána a jsme zpátky v hororu. A naopak - Sam Raimi si s námi hraje jako kočka s myší.

Když spolu v autě bojují křehká, leč zarputilá blondýnka Christine a babizna slintající zelený hlen, můžeme se potrhat smíchy - kancelářské propriety jako sešívačka, kterou Christine babě cvakne oko, dodávají otřepané garážové scéně na originalitě a svěžesti.

Alison Lohmanová

Nejhorší bylo, když mi Lorna oslintávala bradu. Toho slizu, co jsem musela vypít! Natáčení trvalo půl dne. Půl dne! Samovy nápady mě občas ničily, ale nikdy jsem neřekla ne. Jen tu kočku jsem odmítla zabít.

Rozhodně se ale nepřestáváme bát. Za celou dobu. I pocit hnusu kolísá, leč nevymizí (a že nám ho servíruje ve velkém!). Virtuozita, s níž Raimi dorovnává divákovy emoce jednu vůči druhé, je obdivuhodná.

Obdivuhodný je ovšem také režisérův smysl pro detail. Projevuje se ve způsobu, jakým inscenuje i ty nejobyčejnější scény (návštěva věštce s cynickým šklebem Christinina přítele na pozadí, rodinná večeře s mouchou v břiše), ale například i nebývale velkou pozorností, již věnuje hlavním postavám. Něco takového přitom u hororu není zvykem. 

Jinými slovy: v tomhle filmu nemáme "prostě blondýnu" a "prostě boyfrienda", jež vraždí "prostě ježibaba". O Christine se dozvíme, že je ambiciózní, leč totálně nesebevědomá, protože trpí spoustou komplexů, z nichž největší je trauma z minulosti tlustého dítěte.

ZajÍmavost

Vydržíte-li do scény závěrečné seance, nastražte uši: mluví se v ní totiž česky! Co víc, větu "Přijď si pro mě" pronese médium jménem Miloš! Náhoda? Až bude Miloš Forman na festivalu ve Varech, zeptáme se.

Dáma, jež Christine okousává vypadávající protézou, je zase stará chorá žena, která se kletbou brání proti "nespravedlnosti světa", jenž ji připravil o důstojnost. 

Co postava, to příběh, místo tradičních figurek lidé z masa a kostí (někdy doslova). V Raimiho filmu se zkrátka nic neděje náhodou. A pokud vás v klidnějších úsecích čas od času přepadne pocit, že sledujete limonádu od Danielle Steelové, pak vezměte jed na to, že si z vás Raimi zase jenom střílí. Proč? Chce, abyste si jeho snímek užívali. Stáhni mě do pekla je hra. Sympaticky vysoká hra.

HODNOCENÍ iDNES.CZ: 80 %