Existuje dokonce i jeho čtyřmetrová verze, do které se dá vstoupit a prohlédnout si plášť zevnitř. Naposledy se Anna Chromý v Praze představila před šestnácti lety, kdy se konala výstava jejích bronzových soch.
Během návštěvy promluvila i o době, kdy se setkala se Salvadorem Dalím. „Bylo mi tehdy 24 let. Přestěhovali jsme se s manželem do Paříže a ta mě ohromila. Cítila jsem takovou potřebu tvořit, jakou jsem nikdy předtím nezažila.
Pak jsem jednoho dne potkala Salvadora a vyprávěla mu o své fantazii. Jen se na mě tak díval a divil se, proč jsem ještě nic nepřenesla na plátno, když je toho ve mně tolik,“ vzpomíná.
Tehdy začala její láska k umělci s netradiční vizáží. O zprávách, které Dalího v poslední době označovaly za fašistu kvůli jeho sympatiím k španělskému diktátorovi Francisku Francovi, příliš mluvit nechce. Domnívá se, že za umělce by mělo mluvit jeho dílo a ne názory či činy. „Byl to mistr, velký muž. Neničila bych takto jeho památku,“ říká.
Anna Chromý i ve svých 75 letech často cestuje a vystavuje po celém světě. Naposledy se její dílo ukázalo v Pekingu. Před dvěma lety zase v Šanghaji. Svůj ateliér i domov má však v Itálii.
Pro českou metropoli ani svůj rodný Český Krumlov prozatím novou výstavu neplánuje. „Jsem však plná sil, takže brzy určitě něco velmi ráda vymyslím,“ říká. Do Prahy Anna Chromý dorazila na pozvání první městské části, na jejíž cenu je zároveň nominovaná.
