Kolečko se inspiroval dramatickou předlohou Oscara Wilda, jež koncem 19. století vyvolala řadu skandálů. Wilde v ní zasazuje příběh Salome a Jana Křtitele, respektive proroka Jochanaana, do dekadentního světa přelomu století, kterému se jízlivě vysmívá, paroduje jej a rafinovaně si hraje s citacemi a odkazy.
Kolečko ve svém textu dělá vpodstatě totéž. Salome je šestnáct let, je dcerou ropného magnáta a může mít, cokoli se jí zachce, třeba i "ochočenýho krokodýla, co se umí vykadit do odpadkovýho koše". Její otec Herodes je ochoten jí splnit jakékoli přání. Z rozmaru a také proto, že jediný, koho nedokáže oslnit svým bohatstvím, je bezdomovec Jochanaan, si Salome přeje k narozeninám Jochanaanovu hlavu.
Undergroundový výkřik
V Rubínu hraje Salome s divokou spontaneitou a oslnivě opulentní naivitou současných barbie nedávná absolvetka DAMU, členka Národního divadla Pavla Beretová. Její úvodní vstup, parodující trendy-dívky současnosti, je šílený jako celá tato generace. Po celou inscenaci dokáže svou postavu udržet v neodolatelně adolescentní, iritující aktivitě a prostoduchosti.
Herodes v podání Ondřeje Pavelky je bohatstvím unaveným otcem, který je na svou dceru eroticky fixovaný. Když mu polonahá zatančí, není schopen jí nic odepřít. Herodias, matka Salome a Herodova žena v podání Aleny Štréblové, je suverénní, zkušenou ženou, která se nenechá jen tak vyvést z míry. Toleruje svému muži jeho oplzlé chování, ale v pravý okamžik se dokáže vzepřít a své postavení si v hierarchii rodiny i společnosti uchovat.
Lukáš Příkazský, jehož v roli Jochanaana alternuje Vojtěch Dyk, je extatický křesťanský vizionář, možná až příliš sebestředný a uzavřený, než aby dokázal být skutečným objektem jakkoli úchylného zájmu Salome. Jeho citace Bible a nekomunikativně autistické chování jsou spíš groteskním šklebem autora než tajemným a nedosažitelným světem, který by Salome přitahoval. Autor tak z jejich dialogů vytěží právě a jen ten výsměch a škleb.
A taková je i inscenace režiséra Daniela Špinara. Je divokým, punkově undergroundovým výkřikem s výraznými prvky současné, otevřeně "drsné" estetiky. V maximální míře využívá jazyk i situace k vykreslení extrémní odosobněnosti a zvrhlosti zbohatlické polistopadové generace X a jejích dětí.
Divák se při ní s chutí zasměje a občas mu zatrne. Jako kdyby projel domem hrůzy. A o víc zřejmě ani autorům nešlo. "Jsme mrtví, to je tak cool..." říká v závěrečné scéně Salome. Jako by tím pojmenovala nejen sebe a Jochanaana.
Oscar Wilde, Petr Kolečko: Kauza Salome
A studio Rubín, Praha, režie Daniel Špinar, premiéra 7. května 2009, délka 60 minut.
Hodnocení MF DNES: 70 %
