Funkce se ujal sobotním inauguračním koncertem v pražském Rudolfinu. Třiasedmdesátiletý izraelský umělec, kterého jmenoval bývalý ředitel filharmonie Václav Riedlbauch, povede orchestr tři roky.
Nejsou tři sezony příliš málo? Co byste chtěl v omezeném čase vykonat?
Není to zase tak málo, leccos se dá dokázat i po několika koncertech. Máme určité plány, například k výročí Gustava Mahlera chystáme cyklus jeho symfonií, k tomu připočtěme zahraniční zájezdy. Věřím, že po mně něco zůstane.
Našel jste společnou řeč s novým ředitelem filharmonie Vladimírem Darjaninem, který vám zpočátku navrhoval zkrácení smlouvy?
Myslím, že ano. Zůstanu celé tři roky a rozhodli jsme se pracovat společně. Možná ještě nejsme přátelé, ale už jsme k sobě přátelští.
Budete se podílet i na výběru svého nástupce?
Ve smlouvě nic takového nemám, navíc si myslím, že pan Darjanin má vlastní představy. Můj osobní názor je, že s ohledem na tradici by do čela orchestru měl přijít český šéfdirigent. Ale jméno vám nyní neřeknu, protože neznám dobře zdejší scénu. Třeba se v následujících letech objeví někdo mladý.
Co považujete za největší slabinu České filharmonie?
Je to orchestr vysoké úrovně, velice vyrovnaný. O žádné nástrojové sekci se nedá říci, že by nebyla dobrá. Nejsem si však jistý, zda v minulosti byli hráči zvyklí pracovat dostatečně tvrdě. Bylo by například potřeba zvýšit počet zkoušek. Takové nároky ovšem musí jít ruku v ruce s lepším odměňováním. A v České filharmonii jsou platy katastrofální.
Vyšší mzdy ale chtějí všichni...
Bezesporu i hudebníci z dalších orchestrů by chtěli víc peněz, ale v každé zemi máte orchestr, který je číslo jedna. V Česku je to Česká filharmonie, o tom snad nikdo nebude pochybovat, tudíž odměny v této instituci by měly být vyšší než jinde.
Co pro to chcete udělat?
Osobně mohu těžko něco dělat, chápu, že s ohledem na zdejší situaci je to běh na dlouhou trať. Něco by se ale mělo změnit.
Česká filharmonie má ve vztahu ke svým šéfům pověst "potížisty". Podaří se vám za těchto okolností přesvědčit hudebníky, aby pracovali usilovněji?
Myslím, že jsou si toho vědomi a že pracovat chtějí. Neznám ostatně žádný orchestr, který by nechtěl být dobrý. Intenzivně pracovat přece musí i nejslavnější světové orchestry, jinak se neudrží na dosažené úrovni. Samozřejmě že pár rebelů se najde vždy a všude.
Jste také hudebním ředitelem benátského divadla La Fenice a šéfem Tokijského metropolitního symfonického orchestru. Dokážete všechny své závazky sladit?
Každý z nich je zcela odlišný. Operu jsem v poslední době významně omezil, protože je časově náročná. Do Tokia jezdím dvakrát ročně na několik týdnů, takže to nezabere mnoho času.
