Že jsem Rom, mi řekli v osmnácti. Styděl jsem se, vzpomíná Rytmus

  • 121
Celých osm let dokumentoval režisér Miro Drobný život úspěšného osmatřicetiletého slovenského rapera Patrika Rytmuse Vrbovského. Dokument „RYTMUS sídliskový sen“ jde do kin 20. srpna. Nejen o tom promluvil Rytmus v rozhovoru pro týdeník Téma.

V časosběrném dokumentu mluvíte velmi otevřeně o svém životě. Co vás k tomu přesvědčilo?
Dokument je můj. A v mých projektech jdu do soukromí jako nikdo. Na tom jsem si založil kariéru. S médii se moc nevybavuju, protože si pak použijí jen to, co se jim hodí. Na to, abych komunikoval se svými fanoušky, mám vlastní platformy. Mám silný Facebook, Instagram, YouTube a svou hudbu.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Aktuální vydání týdeníku TÉMA

Proč Rytmusova máma v dokumentu tvrdí, že si její syn útěky z domova, o kterých rapoval, vymyslel? A proč bylo natáčení na půl roku přerušeno? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma.

A když někdo říká, že nemluvím o svém soukromí, tak kecá. Vždycky jsem měl skladby o problémech s mým biologickým otcem, o neshodách s otčímem a o tom, jaký jsem měl život, jak mě rodina nepodporovala. O tom jsem vždycky mluvil. Za to se nestydím, protože se mi díky tomu líp spí. Dávám karty na stůl.

Jak jste se tvářil na nabídku Mira Drobného, který přišel s tím, že by o vás chtěl natočit dokument?
Když za mnou v roce 2008 přišel s tím, že by chtěl udělat časosběrný film, moc jsem nevěděl, co tím myslí. Pak mi pustil Katku a jiné podobné dokumenty, které se mi moc líbily, hlavně proto, že v nich jde reálně vidět, jak se člověk vyvíjí. Říkal jsem, pojďme do toho. Uvidíme, jestli se mi bude nebo nebude dařit, pojďme to ale zmapovat. Nakonec film není o mojí kariéře, jak jsem si původně myslel, i když ji tam divák cítí, z filmu je spíše takový sociálně motivační dokument.

Silným tématem, které se v dokumentu řeší, je váš romský původ. Opravdu jste se s ním tak těžce vyrovnával?
No a ne? Jak by vám bylo, kdyby vám v osmnácti řekli, že je váš otec cikán?

A vy jste to do osmnácti opravdu netušil?
Tak tušil i netušil. Když vás vychovávají v tom, že nejste…

Rytmus s biologickým otcem a matkou

Představte si, že žijete mezi xenofobními a rasistickými názory. Jednou za čas jsem se setkal s tím, že mě někdo oslovil jako cikána, ale já jsem říkal, že nemůžu být cikán, když mám bílé rodiče. Já jsem si o otčímovi opravdu myslel, že je můj otec. Děcko je do nějakých jedenácti, dvanácti let neuvědomělé a věci si dává do souvislostí až kolem puberty, kdy si začíná uvědomovat své ego a zamýšlet se nad svým životem. Už jsem samozřejmě viděl, že je můj bratr úplně jiný a začalo mi být divné, že jsem byl otci na svatbě. A pak jsem se najednou dozvěděl pravdu a musel se s ní vyrovnat. Přiznat si to. Chtěl jsem být sám sebou, ale bylo mi trapné říct někomu - brácho, já jsem cikán. Styděl jsem se.

V dokumentu se na jednom ze svých koncertů setkáte se svým biologickým otcem. Viděl jste ho tam poprvé?
Ne, to jsme se viděli asi potřetí. První setkání by asi vypadalo jinak. Poprvé jsme se viděli, když mi bylo devatenáct. Myslel jsem, že začnu nový život. Že odejdu za otcem do Rakouska a budu vydělávat šilinky, jenže to tak nebylo.