K tomu zde ovšem chybí Evženu Zámečníkovi původnější skladatelské nápady, libretistovi Františku Zacharníkovi širší záběr a oběma brněnským tvůrcům společně nadhled, s jakým Jaroslav Foglar své morality vyvažoval humorem. I muzikálový Rychlonožka sice opakuje své "himbajs" a Bohouš z Bratrstva kočičí pracky se šklíbí "šípáci, hlupáci" - jenže to jsou, bohužel, pouze detaily, nad nimiž převažuje sentiment. Muzikálové Rychlé šípy v Písni klukovských snů zpívají hymnicky vážně "o dálkách modrých", zatímco když komiksový Jindra Hojer při bruslení básnil "tajemné volají dálky", Rychlonožka mu ihned přirýmoval "k obědu budou dnes párky".
|
Pražské jaro - Rychlé šípy | |
| hudba | Evžen Zámečník |
| libreto a texty písní | František Zacharník |
| režie a choreografie | Lenka Hlaváčková |
| scéna | Leopold Zeman |
| kostýmy | Josef Jelínek |
|
Orchestr a sbor Dětské opery Praha | |
|
Premiéra v Divadle na Vinohradech, 21.května | |
Ostatně ze 315 dílů kresleného seriálu se libretista drží jen několika úvodních, kdy se Rychlé šípy poznávají. Vedle šarvátek s Černými jezdci a s Bratrstvem kočičí pracky se toho v první půli málo děje a mnoho mluví; při odříkávání v klubovně u stolu, kdo bude dělat kroniku, kdo časopis atd., nelze nevzpomenout, jak Jaroslav Ježek za časů V&W vyřešil v Nebi na zemi jejich nehratelnou představovací scénu u advokáta tím, že ji zhudebnil hudebnil coby parodii na italskou operu.
Zacharník komiksové legrácky jednoznačně nahradil monotématickým dobrodružstvím a v návaznosti na Foglarovy romány soustředil Rychlé šípy k jedinému cíli: proniknout do Stínadel a vyřešit hlavolam s ježkem v kleci. Tím sice přibylo obřadních scén (zvláště zasedání Vontské rady), ale ubylo starostí s okrajovými seriálovými figurkami; prostě tu nejsou. Tedy ani žádný dospělý a žádná dívka. Muzikál tím do značné míry dostává stylovou čistotu: interpretační chlapectví. A to je - vedle dobrého živého orchestru (žádné playbacky!) a dobře zabydlitelné a proměnlivé scény - jeho nejpříjemnějším a nejcharakterističtějším znakem.
Typově, pohybově i hlasově dobře vybraní Mirek Dušín (Martin Pařízek), Červenáček (Jindřich Nováček), Jarka Metelka (Pavel Trojan), Dlouhé bidlo (Lukáš Typlt), Bohouš (Martin Beck) nebo Mažňák (Jakub Tomoszek) překrývají svou nenuceností i slabší, zejména statická dějová místa, s nimiž si někdy neporadila ani režie. Jen nápad se zpěvní charakteristikou Rychlonožky není šťastný, chlapecký alt před mutací z vícehlasu ční a svou nepřirozeností ruší. Jako celek je sbor Dětské opery Praha pěknou vizitkou své ředitelky Jiřiny Markové-Krystlíkové, i když lyrická sóla Mirka Dušína a Losny hraničí s přednesovou machou české pop-music. To však už souvisí i s nepříliš ujasněnou hudební stavbou celého sedmdesátiminutového muzikálu.
Na jeho konci plné divadlo - s četnými rodinami účinkujících - do mnohokrát opakovaného, zapamatovatelného a optimistického pochodu tleskalo a letošní Pražské jaro si připsalo další premiéru. (Muzikál byl hotov od roku 1992, kdy také dostal cenu Českého hudebního fondu.) Poklonit se přišel i Petr Foglar, neb je spisovatelovým synovcem.
S muzikou či bez ní, Rychlé šípy načínají svou pátou čtenářskou generaci.
 Podpis Jaroslava Foglara |
 Obálka časopisu Vpřed |
 Jaroslav Foglar |
 Záhada hlavolamu |
