Rybová: Na nikoho nic nehraju

22. července 2002 12:31

Linda Rybová se narodila 15. října 1975. Vystudovala balet a herectví. Vidět jste ji mohli v Divadle Pod Palmovkou ve hře Výstřely na Broadwayi, v Divadle Komedie a v Divadle v Řeznické. Zpočátku hrála v pohádkách, například Žabí princ. Kritiku upoutala ve filmu Tmavomodrý svět, kromě toho hrála v Brabcově Kytici nebo v Procesu s Anthony Hopkinsem. Věnuje se dabingu. Časopis Spy ji podruhé prohlásil za jedenáctou nejkrásnější ženu Česka. Nyní ji můžeme vidět v představení Král Lear.

Minulý týden byla prezidentem jmenována nová vláda. Jak jste vnímala předvolební klání a podporu umělců jednotlivým stranám? Je dobře, když se umělec postaví za nějakého politika nebo stranu?
Myslím si, že určitě ano. Podle mého názoru to je dokonce jediný důvod, proč vlastně být slavný a známý. Právě to mi připadá na slávě pozitivní, možnost věci ovlivnit, posunout veřejné mínění.

Šla byste konkrétně vy do podpory nějakého politika?
Určitě. I když podpora politika by pro mě byl asi extrém, ale nemám problém se za někoho nebo něco postavit.

A patří umění k politice? Když se člověk ohlédne za touto volební kampaní, zdá se to spíše naopak, že politika patří k umění...
Připadá mi to až nemravné. Něco takového se nedá brát jako kšeft. Když už se někdo objeví na mítinku nějaké strany, měl by s nimi mít alespoň něco společného. Takové věci se prostě za peníze nedělají. Připadá mi to dost bezcharakterní...

Patří umělci do politiky? Zrovna my máme v tomto ohledu docela bohatou tradici. Náš prezident je spisovatel, v parlamentu bylo svého času docela dost umělců...
Myslím si, že jo. Umělci jsou zvyklí se rozhodovat spíš intuitivně. Mohlo by to přinést čerstvý vítr. Samozřejmě by neměli sedět zrovna na ministerstvu financí a podobně. Osobně si myslím, že prezident by určitě neměl být politik. Měla by to být osobnost, která má především společenský kredit.

Na vašich neoficiálních internetových stránkách jsem našel reakci jednoho člověka, který tvrdil, že by byl rád vaším mýdlem. Je těžké být neustále středem pozornosti, když víte, že jsou kolem vás takoví lidé?
Fuj! Nad tím raději nepřemýšlím. Mám hodně jiných starostí, a kdybych měla ještě řešit tohle, tak se asi zblázním. Ale fakt je, že to moc nevnímám, nemám doma internet, a tak jsem některých věcí ušetřena.

Většina lidí se rozplývá nad tím, jak jste úžasná a krásná...
Myslíte, že bych měla dostát nějakému předobrazu krásný holky[8230]? Někdy si říkám, že bych se nechala vyfotit, když ráno vstanu. Ale dát na obálku něco takového, si nikdo netroufne. (smích) Mě focení vlastně hrozně nebaví. Jenom málokdy se podařilo udělat fotky, se kterými bych byla spokojená. Ale ty zase nikdo „nevydejchal“. U nás vyrábíme špatné kopie zahraničních módních časopisů. Fotografovi ukážou cizí časopis a řeknou mu: Takhle to nafoť. Jemu pak už nic jiného nezbývá. Myslím, že rozhovory a focení jsou o mnoho horší než třeba před pěti lety. Poslední tři roky si nikdo nedovolí udělat něco invenčního. Existuje jakási cenzura. Před nějakou dobou jsem dělala rozhovor. Ta slečna říkala, že se vlastně ani nemůžeme bavit o mojí práci. Že bych měla mluvit jenom o tom, že ležím doma na sofa a jím nějaké lahodné pokrmy, což není pravda. Lidi se mě pořád ptají na stejné věci, a já už se nudím.

Co vás teď baví?
Předělávám byt a to mě tedy doopravdy hodně baví. Fyzická práce. Jenom jsem z toho všeho strašně unavená. Nemám dost energie ani na fyzickou práci ani na divadlo... A dodělávali jsme inscenaci krále Leara v rámci Shakespearovských slavností na Hradě. Zkoušeli jsme do čtyř do rána... Mám tam dvojroli a je toho docela dost. Celé prázdniny budu hrát buď Regan, nebo Kordélii. Pak točím inscenaci s Milanem Lasicou a pak nějakou pohádku[8230] (smích) V říjnu pak začínáme zkoušet v Divadle v Řeznické inscenaci Král umírá...

Vy se prý hodně stydíte. Co vás na herectví tak fascinuje, že stud znovu a znovu překonáváte?
Vím, že mě to baví stále víc, ale důvodu, proč pokaždé vylezu na jeviště, jsem se zatím nedopátrala.

Připadáte si jako dobrá herečka?
Asi ne... Je to těžká otázka.

A kdy se člověk stává dobrým hercem?
Nevím, jestli tenhle pocit vůbec budu mít a jestli je dobře ho mít. Nějaké sebevědomí je potřebné. I když pochybnosti jsou podle mě docela zdravé.

Jak probíhá hledání postavy, kterou hrajete?
Mně to většinou dojde až po repríze, třeba desáté. Na premiéře ani nevím, kde jsem. To se spíš hledám já sama.

Kterou ze svých postav máte ráda a kterou se vám podařilo najít?
Já mám teď několik rolí, které toho se mnou nemají moc společného. A hrát takové je pro mě větší inspirací než hrát postavu, která je mi hodně podobná. Otevírá mi to poznání sebe samé. Hraji třeba někoho, kdo je ve mně jedním procentem, a v té roli to jedno procento umocním. Těžko se to vysvětluje.

Máte nějakou roli, kterou byste si ráda vyzkoušela?
Nikdy jsem neměla vytoužené role. Vždycky jsem chtěla hrát Julii, ale to spíše z lásky ke hře samé než z lásky k postavě. Možná bych raději hrála Romea. Ale snad je lepší nic si nepřát. Mně většinou připadají zábavnější ty chlapské role.

A herecké vzory? Kde berete inspiraci?
Pro mě jsou to lidi, které mám okolo sebe. Nemám žádné oblíbené herečky[8230] Líbí se mi, jak někteří lidé hrají, že vidí v postavě polohy, které mě ani nenapadly. To mi připadá inspirativní. Já jsem třeba dřív slovům moc nerozuměla. Je dobré, když člověk cítí slovo a dá mu přesně takovou váhu a význam, jaké doopravdy má. S tím mám hodně problémů, ale myslím, že se to zlepšuje. (smích) Ale možná je to tím, že raději mlčím.

Nemáte někdy pocit, že třeba hrajete i v životě?
Ne. Ale nikdy mě nelákalo s někým něco hrát. Zkoušet, jestli to zabere. Na to nemám odvahu ani fantazii. I když někdy to je taková hra, ale v pozitivním slova smyslu.

Z čeho máte na divadle největší strach?
Mám děs z rolí, kdy herec komunikuje s divákem a vtahuje ho do děje. To by pro mě bylo k nepřežití.

Které představení vás v poslední době zaujalo?
Třeba představení Židle od Ioneska, které udělali v Divadle v Řeznické. Ale já často hraju, a tak mi nezbývá na chození do divadla moc času.

Jaký máte vztah k životnímu prostředí? Jste vegetariánka, podporovala jste nejrůznější demonstrace proti kožichům...
Já nemůžu říct, že už maso nikdy v životě nesním. Ale osm let ho nejím a k životu nepotřebuju. Nechci po lidech, aby byli vegetariáni. Nemůžu vyžadovat po Eskymákovi, aby byl vegetarián, protože by umřel hlady. Nicméně si myslím, že problém je někde jinde. Lidé si málo uvědomují, že jsou součástí, že všechno je propojené. Myslím, že jenom málokdo by byl schopen vlastnoručně zabít krávu a pak si z ní udělat steak. Koupíme si v obchodě v plastu zabalený kus masa a vůbec si neuvědomujeme, co to je. To mi nepřipadá úplně v pořádku. Lidi jedí daleko víc masa, než potřebují. Ale to se týká všeho, takový nekonečný konzum, a sebe z toho nevyjímám.

Linda Rybová