Ry Cooder

Ry Cooder | foto: Nonesuch

Ry Cooder se vydal na další cestu kolem USA

Kytarista, skladatel a zpěvák Ry Cooder vydal další z alb, na kterých se vrací k odkazu americké hudební tradice. Album se jmenuje My Name Is Buddy.

Ry Cooder proslul jako stylotvorný kytarista, který spolupracoval s kdekým od Rolling Stones po Captaina Beefhearta. V prestižním žebříčku 100 největších kytaristů světa, vyhlášeném časopisem Rolling Stone, obsadil osmé místo.

Cooder proslul i jako autor filmové hudby a také jako producent a objevitel hudebníků z exotických částí světa. Byl to on, kdo západnímu světu představil fenomenálního malijského kytaristu Aliho Farku Tourého, stejně jako kubánské hudebníky z Buena Vista Social Clubu.

Pravou doménou Rye Coodera ale samozřejmě je jeho vlastní tvorba, tedy alba, podepsaná jeho jménem. A na nich téměř bez výjimky "obdělává pole" různých žánrů americké víceméně tradiční hudby - tu blues, tu folku, tu country, tu rock´n´rollu.

A přesně takové je i nové album, volně provázané příběhem kocoura Buddyho. Všech sedmnáct písní je vesměs autorských (byť některé s využitím lidových nápěvů), působí však velmi autenticky, tak jak tomu jsme u Coodera uvyklí.

Ke spolupráci si Cooder přizval "all stars" muzikantský tým. Na jeho soupisce najdeme například celoživotní propagátory americké lidové hudby, bratry Petea a Mikea Seegerovy.

Nechybějí ani Cooderovi tradiční spoluhráči, bubeník Jim Keltner, pianista Van Dyke Parks či akordeonista Flaco Jiménez. Mezi doprovodnými vokalisty je opět i vynikající bluesman Terry Evans, kterého jsme jako sólistu nedávno viděli v Praze. Z jazzového světa zase přišel vibrafonista Stefon Harris.

Cooderovo album ovšem není jen tak obyčejný revival. Koresponduje se současným trendem, který v jisté výseči americké hudby můžeme sledovat: jedná se o další vlnu návratu ke kořenům, která má nejen hudební, ale i politický rozměr.

Američtí tvůrci vidí jisté paralely dnešního světa s dobou, kdy se formovalo to, čemu dnes americká hudební tradice říkáme, ať už mluvíme o hudbě vyloženě lidové, nebo o písničkářích typu Woodyho Guthrieho.

Stejně jako Bruce Springsteen nebo Neil Young hovoří Ry Cooder prostřednictvím "starých" obrazů ve skutečnosti o dnešku. Dělá to ale tak nenásilnou formou, že jeho album můžeme vnímat různými způsoby. Klidně i bez těchto souvislostí. Prostě jako čistou hudební krásu.

Ry Cooder - My Name Is Buddy
Nonesuch/Warner Music, délka CD 70:50
Hodnocení iDNES.cz: 90 %