Na výstavě je představeno sedmnáct švédských umělců, kteří používají různé výrazové prostředky a jejichž pohled na svět se rovněž odlišuje. Z tohoto důvodu je možné v Mánesu zhlédnout zajímavou mozaiku uměleckých děl. Výstava je složena z prostorových instalací, fotografií, soch, maleb, videoprojekcí nebo filmu. Druhá část názvu, UP, postihuje skutečnost, že všichni autoři zúčastnění na projektu umělecky stoupají.
Katinka Andersson na svých fotografiích zachycuje vlastní sny. Snímky nám předvádí například proměny ročních období nebo se nás snaží vtáhnout do tajemného světa magie. Fotografovat začala ve čtrnácti letech a od té doby se také začala zajímat o Laternu Magiku. Na digitální fotografii a video se naopak zaměřila Charlotte Gyllner. Jejím častým výrazovým prostředkem je minimální obraz a jednoduché sekvence, ve kterých zkoumá ženství a tělesnost.
Sochařstvím a kresbou se zabývá Johanna Karlsson. Její trojrozměrné instalace jsou často sestavené z mnoha menších prvků, které jsou až následně propojeny do většího celku. Pro svá díla používá vosk, sádru, hlínu, papírovou hmotu nebo dráty. V kresbách velmi detailně zkoumá přírodu kolem sebe.
Titulky inzerátů z novin The Herald Tribune inspirovaly Larse Traegde vždy k vypracování série prací vážicích se k jednomu názvu. Obraz detektoru a okna se zrcadlovým sklem například doplnil inzerátovým názvem Desire for Gain and Fear of Loss. Téma takovýchto sérií autor vysvětluje jako vztah mezi city a pojmy, mezi touhou něco mít bez možnosti toho dosáhnout a potřebou ochraňovat již dosažené. Výtvarník svoji sérii neustále doplňuje novými částmi.
Paralelně s výstavou 17 UP, která do České republiky dorazila z polské Poznaně, budou probíhat diskuse mezi studenty a profesory Akademie výtvarných umění v Praze a švédskými umělci a kurátory výstav.
 Christina Berglund: Naděje v lidstvo |
 Patrik Andiné: Nebe nad Perrineem |
 Per Ivar Lindecrantz: Blýskání |
 Johanna Karlson: Bez názvu |
 Markus Eek: Malba |
 Lotta Mossum: Get your ass moving |
 Andrea Hvistendahl: Hradba |
 Anna Stake: A Tear |
 Izabela Knochenhauer: Mluvím, jako bych je znala, oni mluví, jako by mi rozuměli |
