Jak jste to tedy dokázala?
Tři věci pomohly. Za prvé Pánbůh. Jsem věřící od devíti let, stejně dlouho jako kouřím. Řekla jsem Pánubohu - jestli mám odejít, ať odejdu. A jestli odejít nemám, tak mi pomoz. Druhá věc, na kterou věřím, je jin a jang, rovnováha černého a bílého. To bílé jsi ty, černé je nějaký problém, v tomhle případě rakovina. Když se z toho poděláš, to černé tě sežere. Když se nedáš, sežere bílá černou. A třetí věc - absolutně jsem se dala do rukou lékařům. Poslouchala jsem je na slovo.
Nezkoušela jste žádné jiné prostředky?
Myslíte léčitele? Celé stádo jich stálo u dveří, ale táta je nepustil dovnitř a udělal dobře, měl pravdu. Když nám umíral syn Jirka, vyzkoušeli jsme je taky, pro dítě člověk udělá všechno, aby si pak nevyčítal, že nezkusil každou možnost. Ale byl to jen podvod, tahání peněz ze zoufalých lidí, kyvadýlka a divadýlka. Nene, já věřila doktorům, a to plzeňským - jen mimo Prahu ještě doktoři chtějí léčit.
Vy nemáte důvěru k pražským kapacitám?
Něco vám povím, ale nebudu jmenovat. Když jsme přivezli Jirku do jedné pražské nemocnice, řekla si mi doktorka s úsměvem o padesát tisíc. Já zůstala zírat jak omámená, kluk tam bezmocně ležel, muž utíkal domů, peníze přinesl, doktorka si je pečlivě přepočítala, pak hodila obálku do zásuvky a povídá: V pořádku, tak teď se můžeme bavit o tom vašem případu. To už nechci zažít.
Ale jak to vlastně bylo s vámi?
Nejdřív mě otevřeli, a když viděli, co všechno už je napadené, zase mě zašili. Operovat se nedalo, nasadili chemoterapii. Prošla jsem tím čtyřikrát, a teď vyšetření ukázalo, že to zabralo. Jsem čistá. Pro jistotu jdu teď ještě na dvě chemoterapie, ale hned potom, 20. prosince, už vystupuju pro děti. Dětská besídka musí být, i kdyby to bolelo sebevíc. A hned nato začnu chystat Vánoce. Na Štědrý večer nás bude sedm lidí u stolu, osmý talíř se musí přichystat, kdyby šel někdo kolem, tři psi a jedna kočka. A budu věštit.
Myslíte z olova?
Kdepak, to je omyl, lití olova se má správně dělat až na Nový rok. O Štědrém večeru se osud čte z kostí z rybích hlav. To uvaříte hlavy i s očima, opatrně vyndáte kosti, vybělíte je ještě ve vodě se solí, osušíte a o půlnoci nad svíčkou z nich čtete budoucnost. Ono to udělá takové kresby, jakoby obrazce, a z těch hádáte. Vidíte třeba ocas páva, to znamená, že potkáte pyšného člověka.
Slyšela jsem, že prý jste předpověděla i letošní srpnové povodně?
No jistě, mívám vidiny a vychází mi to. Předpověděla jsem loni útok na New York, přesvědčovala jsem kamaráda - jeď tam v létě, na podzim už New York neuvidíš.
Předpověděla jsem otřesy Milešovky, a že letos budeme mít moře.
Kde jste byla při záplavách vy?
Zrovna 12. srpna mě pustili z nemocnice, vezli mě domů jen v noční košili a pantoflích, tak jsem byla nateklá, to už si mysleli, že nevstanu z postele. Ale houby, já jsem starý bojovník! Tak jsem cestou vyprávěla fóry, a to už byla voda kolem, museli jsme přes pontonové mosty. A když kamarádka zase odjela, voda se za ní zavřela a my zůstali u nás na chalupě jako na ostrově. Bez jediné kapky.
Myslíte, že lidé uvěří ve vlastní sílu, když jim to vzkáže hvězda?
Prosím vás, jakápak hvězda, tou já nikdy nebyla, však taky tahejte těch dvě stě kilo do nebe! Já mám jediné přání, aby každý, ať je mu devět nebo devadesát, šel dvakrát do roka na preventivní prohlídku. Aby si tu bolest ušetřil.
Ale vy jste prý žádné utišující léky nebrala?
Ne. Protože jsem se rozhodla bojovat, chtěla jsem být pořád v pohotovosti. Každý má svou hranici bolesti jinde, ale vydržíš ji, dokud můžeš spát. Já při chemoterapii i kouřila, to je zkrátka v rodině. Pamatuji jako dítě, že jsme šli 9. května 1945 na
|
Z NEJZNÁMĚJŠÍCH FILMŮ HELENY RŮŽIČKOVÉ |
| 1949 - Soudný den 1961 - Spadla z měsíce 1967 - Konec agenta W4C 1968 - Všichni dobří rodáci 1968 - Farářův konec 1969 - Ecce homo Homolka 1970 - Pane vy jste vdova 1971 - Dívka na koštěti 1973 - Tři oříšky pro Popelku 1977 - Což takhle dát si špenát 1980 - Blázni, vodníci a podvodníci 1981 - Buldoci a třešně 1983 - Slunce, seno, jahody 1992 - Trhala fialky dynamitem 1993 - Fontána pro Zuzanu II 2001 - Z pekla štěstí II |
Takže pořád platí věta vaší hrdinky ze seriálu Vlak dětství a naděje: „Na tragickej život jsem já pes“?
No jistě, já jsem totiž čarodějnice. A největší radost mám, že Věra Galatíková, stejná čarodějnice jako já, je z toho taky venku, jenom kouřit už nesmí.
Nastala během léčby třeba jen chvilka, kdy jste ztratila smysl pro humor?
Ne. Jen jsem děkovala Bohu, že to postihlo mě, a ne někoho jiného. Já jsem totiž ten typ, jak se žertem říkává - udávat nebudu, ale hlásit to musím, já prostě všechno rozkecám. To je výhoda, nemohla jsem být třeba důstojníkem StB, protože bych všecko vyžvanila. A právě tak teď můžu rozkecat svou nemoc, předávat dál lidem svou zkušenost - já to vydržela, vydržíte to taky.
Když jste ochotna mluvit o všem, proč jste před časem kandidovala za KSČM?
Myslela jsem si, že nedělám nic špatného, když je KSČM přece parlamentní strana. Šlo mi jen o jedno: změnit zákony, aby pomohly dětem. Komunisti byli první, kdo mi nabídl peníze na volební kampaň, kdyby dříve přišli sociální demokrati nebo lidovci, šla bych do toho kvůli dětem taky. Vlastně ne, s lidovci nikdy.
Ale v komunistické straně jste nikdy nebyla?
Nejenže nebyla, naopak se mnou inscenovali takový proces, že už nebudu hrát jakoby dobrovolně „ze zdravotních důvodů“. Zdeněk Mahler mi tehdy poradil, ať napíšu Milouši Jakešovi, šéfovi revizní komise, já to nesla osobně na ÚV KSČ a ty dámy v podatelně mi tykaly: Soudružko, podepiš se nám! Pak se věčně volalo z ÚV do televize a zpátky, jestli teda točit můžu, nebo nemůžu, Vladimír Dvořák mě nechal tři hodiny čekat, četla jsem si tam Kmotra, a pak najednou otočil a tvářil se, že Silvestr beze mě nemůže být. Celý rok mi z toho praskaly vředy. Nebo přišla Jiřina Švorcová, výborná holka a herečka, to tam zdůrazněte, jenže ona to měla jako stranický úkol. A povídá mi: „Hele, my to s tebou sepíšeme, rok budeš prodávat v zelenině a slibuju, že se pak k hraní vrátíš.“ Já si představila, jak stojím za tím pultem, lidi zírají, ptají se - co vy tady, paní Růžičková?! To ty děvky komunistický, že jo?! A už jsem byla na blázinec. Ale taky jsem to přežila. Cukrovku mám, píchám si inzulin, i rakovinu jsem zlikvidovala. Já se nedám. Není to tak dávno, co jsem tři hodiny řádila na pódiu, a kdyby mě nevyhnali, že jsou na řadě další, byla bych tam dodnes.
Nemáte náhodou kus té síly od čarodějnic, které hrajete v pohádkách?
Já hrála hlavně hloupé čarodějnice. A něco vám řeknu: i ty nejtemnější pohádkové bytosti jsou proti lidské zlobě úplné - jak se to řekne slušně? No prostě úplný čajíček. Nuly. Nic.
|
Uměla jsem se sama shodit |
|
Odjakživa věděla, že nebude hrát křehké krásky. Sen o herectví si však Helena Růžičková nedala vzít, byť jí třikrát na DAMU nevzali. Narodila se 13. června 1936 v Praze. Prošla baletní přípravkou Národního divadla, ale vystudovala obor zubní laborantka. |
 Helena Růžičková se svým psem |
