Dalších 30 procent dotázaných se vyslovilo pro omezení "nemravného" obsahu. Pouze 18 procent účastníků bylo kategoricky proti jakékoliv cenzuře. Stoupenců tvrdých opatření každopádně přibývá. Při obdobném průzkumu v roce 2002 podporovala kontrolu uměleckých děl státními úřady méně než polovina Rusů.
Sociolog Alexej Graždankin z Levady se domnívá, že většinový názor společnosti odráží názor vládnoucích elit, které v posledních letech přijímají zákony proti hanobení víry či o zákazu používání vulgárních slov v médiích nebo zavedly rejstřík zakázaných webů či věková omezení na vysílání filmů v televizi, čili fakticky omezení obsahu již existuje.
"Společnost zachycuje nálady, které pramení ze samého vrchu, podporuje je a zesiluje. Nejaktivnější část společnosti, takzvaní kulturní lidé, neustále nastolují výzvy této konzervativní většině a režim reguluje vztahy mezi kulturními elitami a širokými masami," usoudil sociolog.
"Samozřejmě nezbytná není cenzura, ale omezení," usoudil vládní poslanec Robert Šlegel, podle kterého absence zákazů hrozí katastrofálními následky, včetně nerespektování zákonů a růstu kriminality, jak ukázaly roky po zániku Sovětského svazu. "Jestli nějaký obsah uráží tradiční hodnoty a je to dokázáno před soudem, samozřejmě musí být omezen," řekl.
Opoziční politik Leonid Gozman si vysvětluje podporu veřejnosti cenzuře jako důsledek tlaku režimu a jeho propagandy, která spojuje všechna neštěstí lidí s přílišnou svobodou. "Ideologický základ autoritářského režimu se v širokých vrstvách již ujal a lidé se zříkají svobody snadno a rychle. Ale říká se, že ten, kdo vymění svobodu za bezpečí, není hoden ani svobody, ani bezpečí," upozornil Gozman. Odhadl, že opozice bude muset ještě dlouho vést osvětu mezi občany, "ale nakonec zvítězíme, protože jsme v 21. a ne v 17. století".
Zatím však bývalý šéf štábu Vladimira Putina v loňských prezidentských volbách, režisér a poslanec Stanislav Govoruchin navrhl rozšířit zákaz nadávek z médií i na film, divadlo a literaturu. Návrh prošel ve Sněmovně prvním čtením.
