Petrohradští komunisté jsou odhodláni žalovat televizi o odškodnění za "zprznění" legendárního seriálu, vysílaného před mnoha lety i v Československu pod názvem Sedmnáct zastavení jara.
"Vyzýváme všechny vlastence, všechny činitele ruské a sovětské kultury, aby řekli hlasité ‚ne‘ znevažování milovaného díla a jeho ideově politického smyslu cestou obarvení," praví se ve výzvě z Petrohradu. "Rozhodnutí ústřední výbor přijal a žaloba bude určitě podána, jakmile završíme všechny právní přípravy," řekl listu Rossija molodaja šéf petrohradských komunistů Sergej Malinkovič.
Morální újmu si cení na miliardu rublů (asi 610 milionů Kč). Ale ruské soudy obvykle přiznávají odškodnění v řádu desítek tisíc rublů, a to ještě v nejlepším případě.
Petrohradská organizace čítající pár stovek členů není totožná s komunisty, zasedajícími v lavicích opozice v ruském parlamentu, ale o to více se snaží dávat o sobě vědět. Třeba na podzim zatratila jako "zrádkyni" herečku Olgu Kurylenkovou za to, že v poslední části bondovské série ztvárnila partnerku agenta 007. Ukrajinská kráska prý "pomáhá zabijákovi stovek Sovětů a jejich spojenců".
Parlamentní komunisté naopak zatím nevidí na opěvování sovětské rozvědky v barvě nic strašného, pokud nedojde na překroucení smyslu díla. Konečné stanovisko tedy zaujmou až po odvysílání všech 12 dílů na státním kanálu Rossija.
"Díků se stanice dosud nedočkala," konstatoval list Kommersant, podle něhož záměrem tvůrců barevné verze bylo nejspíše upoutat pozornost mládeže k vítězství nad fašismem. Ale jinak sotva lze najít rozumné důvody pro experimentování se seriálem, který se v původním černobílém provedení stal pro sovětské diváky kultovním.
Hlavní hrdina, sovětský rozvědčík bojující s fašisty v nacistickém týlu jako standartenführer SS Otto Stierlitz - v barvě "vypadá jako by zestárl v soláriu". Stejného efektu "by se dalo dosáhnout natřením mramorové sochy opalovacím krémem".
Sedmnáct zastavení jara bylo jako jeden z prvních sovětských seriálů natočeno v roce 1973. Hlavního hrdinu ztvárnil nyní již jednaosmdesátiletý herec Vjačeslav Tichonov. Skutečný sovětský špion, který zřejmě posloužil tvůrcům jako předloha, zemřel na přelomu roku ve věku 96 let.
Anatolij Gurevič byl posledním žijícím členem "Rudé kapely", sovětské špionážní sítě působící během druhé světové války v Belgii, Francii, Nizozemsku a Německu. Díky fenomenálním jazykovým schopnostem se tlumočník Gurevič dostal na Západ nejprve jako "dobrovolník" v interbrigádách bojujících na straně republikánů ve španělské občanské válce, pak se usadil s falešným uruguayským pasem v Bruselu.
Díky kontaktům s německými antifašisty údajně ještě v roce 1940 varoval Moskvu před chystaným Hitlerovým útokem a za války předal plány wehrmachtu na kavkazskou ofenzivu. Němci jej však v roce 1942 dopadli v Marseille a využili jeho šifry k dezinformační hře. Gurevič však prý ve vězení dokázal zverbovat vyslýchající gestapáky a varovat Moskvu.
Po válce byl však zatčen a odsouzen k 20 letům za vlastizradu. Po Stalinově smrti pobyl na svobodě jen krátce, než byl znovu odsouzen jako "dvojitý agent". Úplné rehabilitace se dočkal až v roce 1991, ale vyznamenán byl jedině v roce 2005, kdy medaili dostali všichni žijící veteráni. Až do smrti se snažil dokázat svou nevinu, ačkoliv před pár lety jej televizní seriál o "Rudé kapele", natočený prý za peníze tajných služeb, znovu obvinil ze zrady.
