Tolik ze vzpomínky četaře Alexeje Kurilova, jednoho z desítek těch, jejichž výpovědi spolu s dokumenty a vlastními postřehy shrnul známý ruský žurnalista Leonid Šinkarjov do knihy Všecko jsem skoro zapomněl... Jejím tématem je sovětská okupace Československa v srpnu 1968.
Svou knihu (rusky vyšla v roce 2008) připravoval dvě desetiletí. A její zárodek leží ještě hlouběji v minulosti – v květnu 1964, kdy mladý sibiřský novinář přelezl v Irkutsku ohradu, aby získal rozhovor od československých cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.
Zrodilo se celoživotní přátelství a vzájemná korespondence těch tří, která knihou prolíná, patří k jejím nejpoutavějším pasážím. A místy nejsmutnějším, když připomíná osudy slavné dvojice v 70. a 80. letech.
"Odpusť nám, Praho"
Historie tragických srpnových dnů i toho, co předcházelo a následovalo, je dostatečně známá, a byť se jí Šinkarjov podrobně zabývá, síla jeho knihy je v něčem jiném: v pohledu z druhé, ruské strany.
A také v porovnávání ruské a české mentality člověkem, jenž se za ruský vpád hluboce styděl a v jehož jednom novinovém textu se – pravda, až v samém závěru 80. let – poprvé oficiálně v sovětském tisku objevila slova "Odpusť nám, Praho". Řekl mu je Valerij Něfedov, jeden z bývalých srpnových sovětských výsadkářů.
Šinkarjov přirozeně cituje i sovětskou generalitu a politiky nepochybující o oprávněnosti invaze, ale neopomíná i známé či méně známé ruské protesty: za všechny "sedm statečných" na Rudém náměstí (a jejich postih) nebo báseň nešťastného Jevgenije Jevtušenka o tancích drtících Prahu.
A nešlo jen o inteligenci: již citovaný Něfedov vzpomíná na návrat z Československa v říjnu 1968. Okupanti, křičeli na ně lidé z balkonů v litevském Kaunasu...
Povzdech na závěr. Ta kniha by si zasloužila víc než 70 procent, ale deset je nutné z hodnocení odebrat kvůli řadě chyb a nepřesností. Jen namátkou: nechat v pár odstavcích dvakrát po sobě 20. dubna místo 20. srpna nebo překřtít šéfa italských komunistů Berlinguera na Berlinghauera je trochu moc.
Ale ani to nic nezmění na skutečnosti, že Všecko jsem skoro zapomněl... je působivé a leckdy drásavé čtení.
LEONID ŠINKARJOV: Všecko jsem skoro zapomněl...
Překlad L. Dušková, V. Daněk.
Akropolis, 480 stran, 480 korun
HODNOCENÍ MF DNES 70 %