Když sir Charles Mackerras začal letos na jaře natáčet v Rudolfinu pro firmu Decca Dvořákovu Rusalku se světovými hvězdami a Českou filharmonií, přitáhl pozornost domácí i světové hudební veřejnosti. Se zvědavostí se čekalo, jak britský znalec české hudby a jeho interpreti v čele s Renée Flemingovou obstojí vedle staršího supraphonského snímku Václava Neumanna s Gabrielou Beňačkovou, případně ještě starší nahrávky Zdeňka Chalabaly.
To, co nový komplet povyšuje nad oba předchozí snímky, je - celkem přirozeně - technická úroveň digitální nahrávky. Z reproduktorů se line nádherně opulentní, široký, jasný a plastický zvuk, který už sám o sobě dělá z poslechu požitek. Umělecká úroveň pak nabízí mimořádně zajímavé srovnávání. Zatímco Neumannova Rusalka by se dala charakterizovat jako kouzelně a čistě lyrická, Mackerrasovo pojetí je vášnivější, dramatičtější a vznosnější, aniž by však ztrácelo na měkkosti a líbeznosti - to je zásluha i výborně disponované České filharmonie. V pomyslném souboji Beňačkové s Flemingovou nezbývá než se řídit osobním vkusem: na jedné straně ve světovém kontextu naprosto jedinečná slovanská "slza" v hlase Beňačkové (ovšem za cenu jistého oddramatizování), na druhé straně kontrolovaná, ale všudypřítomná vášeň, lehké a svítivé výšky, nádherné legato (ale zase ne tak originální hlasová barva) Flemingové.
Kanaďan Ben Heppner je lepší Princ než poněkud nevýrazný Wieslav Ochman na Neumannově nahrávce, ale především poskytuje zajímavou alternativu k chlapecky jasnému, "klasickému" princi Ivo Žídka - Heppnerova vokální kreace, která je už někde na pomezí hrdinného projevu, jako by prince posunula ke komplikovanějšímu hrdinovi, než jakým může být "pouhý" pohádkový princ. Rovněž Dolora Zajicková, která zpívá Ježibabu sytým mezzosopránem s bohatě odstíněným výrazem, obstojí vedle Věry Soukupové z Neumannova kompletu.
Asi nejháklivější úkol však měl před sebou německý basista Franz Hawlata v roli Vodníka. Poněkud rozvibrovaný hlas Richarda Nováka na Neumannově snímku zastíní spolehlivě. Jenže Vodník v Čechách splývá především s fascinující, lyricky tragickou kreací trpícího otce v podání Eduarda Hakena, jenž tuto svou největší roli natočil pod Chalabalovým vedením. S Hakenovým hlubokým basem a kantabilním zpěvem bude poměřován každý další Vodník. A Hawlata v tomto srovnání obstojí! Je totiž - paradoxně - naprosto odlišný a přitom svůj. Jeho hlas připomíná spíše basbaryton, není tak vroucí, spíše jadrnější; svou pečlivou, důraznou, a je-li třeba až úsečnou deklamací dává Vodníkovi dramatické vokální rysy nesmlouvavého (tedy žádný "hastrmánek-tatíček"!) a současně vnitřně složitého vládce vodní říše. Jistý vztah k Wagnerovu Wotanovi (který naznačují některé zahraniční ohlasy) skutečně nelze v Hawlatově kreaci přeslechnout. Takový posun vůbec není nepatřičný, protože Hakenovo pojetí nelze při vší sugestivnosti považovat za jediné správné. Hawlata je rozhodně největším překvapením nahrávky. On, i ostatní nečeští pěvci pak zaslouží uznání za pečlivou výslovnost, na kterou dohlížela Yvetta Synková-Grafová.
Za výkony světových hvězd však nijak nezaostávají ani domácí interpreti. Eva Urbanová je expresívní Cizí kněžnou, Lívia Ághová, Dana Burešová a Hana Minutillová skvěle sezpívaným triem lesních žínek, Zdena Kloubová a Ivan Kusnjer komickým párkem Kuchtíka a Hajného. Kusnjer navíc ušlechtile zpívá i part Lovce.
Do dvořákovské diskografie tak přibyl další pozoruhodný titul. Je zdařilý a odvážný ve své kosmopolitnosti - dává najevo, že svět si už dávno vytváří vlastní názory na českou hudbu. A je užitečné mu naslouchat.
|
Antonín Dvořák: Rusalka | |
|
Česká filharmonie, Kühnův smíšený sbor | |
| dirigent | sir Charles Mackerras |
|
3 CD, celková stopáž 163 minuty | |
| vydala firma | Decca |
| distribuce | PolyGram |
