Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rumunka byla neprávem dvanáct let ve vězení. Napsala o tom Tichý útěk

  14:43aktualizováno  14:43
Vycházejí beletristické vzpomínky rumunské výtvarnice, kterou v padesátých letech neprávem odsoudili ve vykonstruovaném procesu. Pod názvem Tichý útěk vypráví Lena Constanteová syrový příběh ze samotek rumunských věznic.

Rumunská výtvarnice Lena Constanteová | foto: www.tkinter.smig.net

Tři tisíce dní. To je víc než osm let. Tolik strávila umělkyně Lena Constanteová na samotce v rumunských věznicích. Další tři a půl roku pak prožila ve větších celách s dalšími ženami, než ji v roce 1962 konečně propustili. O svém pobytu na samotce napsala knihu Tichý útěk. Je přesně taková - pohroužená do vnitřního světa, jenž tvoří azyl, do kterého kruté dozorkyně nemohou. V češtině ji právě vydává nakladatelství Doplněk.

Svědectví o samotce je kruté. Uvězněná nesměla během dne sedět na posteli, mohla jen stát nebo chodit přes maličkou celu, až v deset hodin večer měla povoleno si lehnout. Ve vězení „napsala“ osm divadelních her. Tedy spíš do posledního verše vymyslela a vtiskla do paměti. „Po propuštění jsem z nich dokázala převést do psané podoby pouze tři. Čas na psaní, běžný život, který mě rozptyloval, vymazal těch zbývajících pět z mé paměti. Nenamáhala jsem se je z hlavy dolovat. Objektivnější úsudek o mých literárních schopnostech mi řekl, že by to byla zbytečná námaha. Mé tři hry leží na dně zásuvky. Nikdo je nečetl. K čemu by to bylo?“ píše Constanteová.

Země a vláda nejsou totéž

Tichý útěk napsala ve francouzštině, vyšel až roku 1990 díky pádu komunistického režimu ve střední a východní Evropě.

Rumunsky prý autorka psát nedokázala, rodný jazyk byl pro ni tehdy jazykem věznitelů, kteří ji vyslýchali a týrali ji. A nejen ji, v procesu byl odsouzen i její přítel a budoucí manžel a dalších devět lidí. Údajně měli pomáhat bývalému předsedovi rumunské komunistické strany, který po svém pobytu v Sovětském svazu prozřel a odmítl souhlasit se Stalinem. Jeho ještě stihl režim po několika letech žaláře popravit, byť těsně po Stalinově smrti.

Constanteová se o své údajné konspiraci dozvěděla až během soudního líčení, po dlouhých měsících vazebních výslechů. Nevěděla nic, nic neprovedla - jen jako výtvarnice spolupracovala s manželkou popraveného, která po válce založila v Bukurešti loutkové divadlo. I to stačilo jako záminka pro totální devastaci lidského osudu.

Autorce bylo v době, kdy ji komunistický režim uvěznil, přes čtyřicet. Ve věznici onemocněla tuberkulózou, po propuštění nesměla žít ve větším městě. Až v roce 1968 byla spolu s ostatními kolegy z procesu prohlášena za nevinnou.

Ač měla možnost, z Rumunska neodešla. „Když jsem se jednou dokázala cítit svobodná ve vězení, dokázala jsem to i potom. Pro nás byla naše země a její vláda dvě různé věci. Nechtěli jsme se odloučit od rumunské země, od našich vesnic,“ svěřila se.



Témata: Věznice




Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.