Přestože zhudebňuje Shakespearovy sonety, má za sebou divokou minulost v pokojích slavného hotelu Chelsea, závislost na amfetaminech i nahrávání písně pro Shreka. Potomka zplodil s dcerou Leonarda Cohena, ale před rokem si vzal svého partnera Jörna Weisbrodta. Miluje operu, i když jeho poslední desku produkoval spolupracovník Amy Winehouse Mark Ronson.
Původně jste u nás měl hrát Shakespearovy sonety s velkým orchestrem. Proč se program změnil?
Koncert se přesunul do Stavovského divadla, což mě nadchlo, protože je to nádherný prostor, kde měl, pokud se nepletu, premiéru i Mozartův Don Giovanni. Ale je to tam mnohem menší a já jsem sonety připravil pro mnohem větší orchestr, než se na tuhle scénu vejde. Ale asi budu nějaké zpívat alespoň sólově, takže o ně diváci nepřijdou.
Proč jste se do tak nelehké látky, jakou je Shakespeare, pustil?
S americkým divadelním režisérem Robertem Wilsonem jsme dali dohromady představení pro berlínské symfoniky. Stále se to hraje, takže na to můžete zajít. Pro mne je však důležité, že hraji poprvé v Praze, a jsem zvědav, jaký kontakt spolu navážeme. Jsem totiž ohromný fanoušek české hudby, Smetany a Dvořáka. A možná je lepší, že spojení s Prahou začne normálně u piana, u kterého mohu obratněji předvést víc odstínů své tvorby.
Už jste hrál na Colours of Ostrava, utkvělo vám z toho něco?
Byl jsem nadšený z prostředí. A taky potěšený, že můžu jít tak trochu po stopách Janáčka. A zrovna když jsem vstupoval na pódium, objevila se ta nejnádhernější duha, jakou jsem kdy viděl.
Když se třeba na YouTube podíváte na počty přehrání klipů, ve vašem případě nevítězí vlastní tvorba, ale coververze Cohenovy Hallelujah. Neštve vás to?
Ne, spíš to ukazuje zajímavou věc: jak jsou pro skvělou píseň důležité okolní faktory. Moje verze se nahrávala pro jeden z nejúspěšnějších filmů posledních let, což byl Shrek. Leonard Cohen zrovna tou dobou znovu začínal svou aktivní kariéru, pak tu byla ikonická verze od Jeffa Buckleyho. Přiznávám, zpočátku mě to samozřejmě štvalo, přál jsem si, aby lidi poslouchali spíš moje vlastní věci. A jsem rád, že s písničkou Cigarettes & Alcohol zas tolik nezaostávám.
V mládí jste docela řádil. Poznáváte se ještě v tom klukovi, co žil v útrobách hotelu Chelsea a byl závislý na amfetaminech?
Nikdo z nás nemá jednu osobnost. Věřím, že v jedné bytosti je společně několik charakterů. Ten kluk, co má rád večírky, je určitě pořád mojí součástí. A na druhou stranu jsem respektovaný skladatel opery a otec, co chodí včas do postele. Ale nebudu vám říkat, že ta osoba je pro mne mrtvá, že všechny večírky skončily. Většina muzikantů a kreativních lidí si musí projít ty nejtemnější části světa, aby získali svoji zkušenost. Opravdový talent se nějak vymotá zpátky. Až ve chvíli, kdy to začnete popírat, máte skutečný problém.
