Souhrnná výstava v Galerii Rudolfinum je doposud největší samostatnou výstavou Neo Raucha v českém prostředí. Výstava byla připravena v úzké spolupráci s Kunstmuseum Wolfsburg a představuje více než čtyřicet obrazů.
Rauchovy obrazy jsou vesměs velkoformátové kompozice v tlumených barvách; jeho tvorba prozrazuje ovlivnění surrealismem a estetikou komiksů. Jeho malby jsou vždy figurativní, zalidněné postavami, které se zabývají podivnou, nedefinovatelnou činností v postindustriálním prostředí.
Rauch čerpá své náměty ze studnice obrazů z minulosti. Ozvuky realismu v jeho tvorbě jsou nepřehlédnutelné a pocházejí jak z oblasti vysokého umění, tak z komerční grafiky. Rauch používá celý slovník nevědomého (a tedy latentního) jazyka vizuálních znaků k tomu, aby z něj naprosto neokázale budoval nová prostředí a znejisťující výjevy.
Jednotlivé prvky jeho obrazů mají silný symbolický náboj. Podivně staromódní předměty, s nimiž se zabývají postavy jeho obrazů, vypadají, jako by přišly z nějaké bizarní kolekce divadelních rekvizit a jejich měřítko silně kolísá.
Ocitají se tak mimo proporce zobrazených postav a proměňují se v surrealistické nástroje – magické a mysteriózní zároveň. Namalované scény mají snový charakter a Rauch sám říká: "Malování je pro mne pokračování snu jinými prostředky".
Hlavním kritériem pro výběr obrazů pro tuto výstavu byl význam jednotlivých prací v rámci celého umělcova díla. Výsledkem je, že vybrané obrazy reprezentují všechna důležitá období Rauchovy tvorby a umožňují sledovat vývoj jeho díla v celé jeho složitosti a soudržnosti. Jsou zde představeny mimořádné rozměrné velkoformátové malby, které označují nový směr v tvůrčím usilování Neo Raucha a podtrhují jedinečnost této výstavy.
