Jednoaktovou hru S vyloučením veřejnosti Sartre napsal v roce 1944. Na jejím počátku budeme spolu s jednou ze tří postav příběhu uvedeni do pokoje zařízeného ve stylu francouzského druhého císařství. Onen pokoj je jedním z mnoha pokojů temné, všemi obávané instituce - pekla.
Za okamžik přicházejí i další dvě postavy dramatu, které jsou jakoby náhodou ubytovány v tom samém pokoji. Vše působí podezřele - ačkoli tu nejsou žádná obvyklá mučící zařízení, všichni tři vědí, že trest přijde - do pekla se přeci nechodí za odměnu. Řešení je prosté - peklo samo žádné utrpení nepřináší a ani přinášet nemusí. Tím pravým peklem je společnost lidí - "peklo jsou ti druzí".
Sartrovo peklo je velmi důmyslné - stačí vybrat správné lidi - zde jednoho muže a dvě ženy, a nechat je navěky společně "žít" v jedné domácnosti, v jediné uzavřené místnosti.
Příběh svých postav Sartre brilantně rozvíjí. Jednotlivé charaktery, na první pohled neslučitelné, spolu nevyhnutelným způsobem vytvářejí celek, z nějž není úniku. "Žádný z nás se nemůže spasit sám. Buď budeme zatraceni společně, nebo se z toho společně dostaneme," říká jedna z postav.
Dokonce ani odejít, porušit tuto prokletou trojici není řešením, protože pak už zbývá jen samota a z té jde ještě větší strach. A tak se s vyloučením veřejnosti, za zavřenými dveřmi pokoje, rozehrává nikdy nekončící soukromé peklo....
|
S vyloučením veřejnosti | |
| režie | Apolena Vynohradnyková |
| dramaturgie |
David Pečírka |
| výprava | Hynek Dřízhal |
| hudba | Ivan Acher |
| produkce | Anna Kašparová Libor Gross |
| hrají | Lubor Šplíchal Eva Leinweberová Zuzana Dřízhalová Martin Dusbaba |
| premiéry | 1. a 2. 11. 2002 |
| reprízy | 7., 13. a 26. 11 2002 |
 Jean-Paul Sartre (1905 - 1980). |
