Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozpad přetaženého vztahu v Tokiu

  1:00aktualizováno  1:00
Leckdo píše jednu knihu, třebaže "formálně" jich má vydán řadu. Jean-Philippe Toussaint (1957) je tento případ. Vypravěč autorova románu Fotoaparát (1989, česky 1997) přemítá: "Myšlenka je podle mě proud, který je nejlépe nechat na pokoji, aby se mohl odvíjet v neznalosti svého vlastního plynutí."

A chce dokázat, aby se mu myslí nesly "rozechvělé formy nepostižitelných kontur". Hrdina prózy Televize (1997, česky 2000) by zase rád kontemploval při plném vědomí, ale okolní svět, životní provoz, mu jeho představy permanentně hatí.

Prožitek takového uvolněného rozpoložení Frankofonní Belgičan Toussaint líčí v polodokumentárním pásmu Autoportrét (2000, česky 2002); dostavil se k němu během cestování vietnamskou Hanojí: "Kolem mě všechno běželo, vše malátně uplývalo v panující vlhkosti, čas i provoz, život a hodiny, mé lásky a mládí, nevyvíjel jsem žádné úsilí, abych podržel čas, smiřoval jsem se s tím, že stárnu, přijímal jsem vyrovnaně myšlenku na smrt. Čas běžel a já byl bezbranný..."

A ve své zatím nejnovější, předloňské, česky v minulých týdnech vydané próze Milovat se Toussaint vkládá vypravěči do úst i tato slova: "Projížděli jsme kolem průmyslových zón a čtvrtí plných šedých domů se střechami pokrytými anténami. Díval jsem se skrze sklo ven a nemyslel na nic, netečný svědek zhuštění prostoru i času, jež vyvolává pocit, že z okna vlaků při tom, jak ubíhá krajina, přihlížíme běhu času."

Již z těchto vytržených vět lze vyrozumět, že v centru Toussaintových děl stojí muži, dodejme muži mladšího a středního věku (průběžně v těch knihách stárnou spolu se svým stvořitelem), kteří mají silnou potřebu plnohodnotně procítit, "provnímat" čas. Chtějí být se světem i se sebou srozuměni, avšak v hektické zrcadlové síni moderní společnosti se jen výjimečně zmohou na to, aby se položili do proudu bytí a splynuli s ním.

Oddaná překladatelka a rovněž vykladačka Toussaintových děl Jovanka Šotolová zmiňuje, že útlý román Milovat se považuje literární kritika ve frankofonní oblasti za dosavadní vrchol autorova spisovatelského tvoření (Toussaint je i filmařem).

Text má nesporně mnohé společné znaky se svazky předešlými, přesněji s těmi, jež tu můžeme znát z překladů. Avšak román Milovat se se od nich, od oné pomyslné, nekončící "knihy" odchyluje - a možná i proto je hodnocen zatím nejvýše. Čím se liší? Jako kdyby Toussaint až nyní definitivně vyřešil "filozofii" psaní, otázky literární poetiky. Je to pořád on, ale jeho ústřední postavy v Milovat se, v tomto zhuštěném příběhu a mistrovsky senzitivním "záznamu" několika desítek vypjatě prožitých hodin, jsou více obnažené, "odfiltrované". Jak v přeneseném, tak chvílemi - v milostných scénách - i v doslovném smyslu.

Vypravěč a jeho dlouholetá milenka, která bude mít výstavu v Japonsku, přijíždějí do Tokia a tam jejich rozklížený vztah nadobro puká. Cestovatelsko-pracovní zážitky z Japonska představují podstatnou část (sebe)ironického svazku Autoportrét; v této zemi se Toussaint jako autor také dočkal značné obliby. Pravděpodobně díky této obeznámenosti hrdinovo putování tokijským bludištěm a cesta do Kjóta v románu Milovat se nepůsobí na čtenáře jako výlet do exotiky. Je to pro Pařížana (i jeho partnerku) pohyb prostorem, který je nezaměstnává svou naprostou jinakostí, přitom však oběma poskytuje "osvobození" od klece domáckých stereotypů.

Neboli: Japonsko je zde katalyzátorem. Evropana jeho kulisy neruší, nýbrž mu podtrhují rozpoložení postav. "... když bychom si nadále dělali vcelku víc dobrého než špatného, to málo špatného, co jsme si dělali, se pro nás stalo nesnesitelným," konstatuje vypravěč. To je vystiženo natolik výtečně, že i kritik zapomene na otázky poetiky a stává se z fachidiota strženým čtenářem, osloveným člověkem.

Jean-Philippe Toussaint - Milovat se
Přeložila a doslov napsala Jovanka Šotolová. Garamond, Praha 2004, 106 stran, náklad a cena neuvedeny, doporučená cena 169 korun.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatel a detektiv Martin Goffa
Realita je jiná než v televizních kriminálkách, říká píšící detektiv Goffa

V českém literárním prostředí působí tak trochu jako zjevení. A to nejenom tím, že bývalý pražský kriminalista, který svou identitu důsledně ukrývá pod...  celý článek

Obálka knihy David Černý - Fifty Licks
RECENZE: David Černý. Inženýr a alkoholický pankáč v jednom

Výtvarník David Černý oslaví v prosinci padesátku. Nakladatelství Paseka při té příležitosti vydává jeho monografii. Kniha dokazuje, že lze uchopit i...  celý článek

Obal knihy Pravý leopardí kožich
RECENZE: Věk mužů skončil. Nejlepší česká kniha roku nosí leopardí kožich

Tip na původní českou knihu roku? Román Pravý leopardí kožich od Hany Kolaříkové (1971). Autorčina třetí próza má svůj slovník a styl, své jedinečné, ženské...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.