Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Beru to jako výzvu, říká galerista Sklenář po výbuchu plynu v Praze

  15:06aktualizováno  15:06
Galerie Zdeněk Sklenář měla svou pražskou pobočku na nábřeží, kde před dvěma týdny vybuchl plyn. Její majitel o události dodnes mluví s pohnutím v hlase a zdůrazňuje, že soucítí se zraněnými. Dává si pauzu, ale nekončí - například chystá výstavy českého umění ve světě. Byla to katastrofa, která dokáže člověka nakopnout.

Zdeněk Sklenář a Lidsko-kosmická soulož, jedno z děl Karla Malicha na výstavě v Jízdárně Pražského hradu | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Ví se o něm, že pracuje dvaadvacet hodin denně a ty dvě zbylé spí, nebo jen relaxuje tím, že myslí na umění. Od výbuchu v Divadelní ulici, který zničil jeho pražskou galerii, uplynuly dva týdny. Prý to pro něj byla velká výzva a jen další těžká zkouška. "Být ještě lepší a ukázat, že české umění má sílu ve světovém měřítku," tvrdí Zdeněk Sklenář. Ostatně o výstavách Karla Malicha i mladých umělců ve světě už jedná.

Jak výbuch zničil galerii

Byl jste v galerii, když nastal výbuch?
Ne. A to mi zřejmě zachránilo život. O výbuchu jsem se dozvěděl v Kolíně nad Rýnem. Oznámila mi to moje manželka, její hlas byl ochromený šokem, který prožila. S velkou bolestí mi sdělovala, že se stalo tragické neštěstí. Že galerie byla zničená a v budově jsou zranění, zakrvácení lidé. V té chvíli se mi to zdálo zcela neuvěřitelné. Okamžitě jsem se vrátil.

Dá se mluvit o jistém štěstí v neštěstí, že nejsou oběti na životech. Ale máte představu, jak velkou škodu jste utrpěl?
Především byli ve všech místnostech zaměstnanci galerie a bohužel tři z nich utrpěli různá zranění. Jsem rád, že jsou mimo ohrožení života, a rád bych popřál nejen jim, ale všem zraněným, aby co nejdříve byli v pořádku. Galerie Zdeněk Sklenář byla vinou ohromné razance toho výbuchu extrémně zdevastovaná. Výstavní činnost na Smetanově nábřeží bude na nezbytně nutnou dobu přerušená, protože dům je v havarijním stavu. Samozřejmě obchodní nebo nakladatelské aktivity budou pokračovat. Jsme v plném nasazení a ostatní projekty nejsou dotčené.

Kdo je Zdeněk Sklenář

Galerii, která nese jeho jméno, založil v polovině devadesátých let v Litomyšli. Později přesunul svou činnost také do Prahy.

Systematicky prezentuje české umění doma i v zahraničí. Od svého strýce, malíře Zdeňka Sklenáře, galerista podědil lásku k Číně.

Ve výbuchem zničeném domě na Smetanově nábřeží vystavoval díla Karla Malicha, Milana Grygara, Jana Kaplického, Václava Boštíka nebo Lubomíra Typlta.

Je šance, že se vrátíte do domu na Smetanově nábřeží?
Odpověď na to by byla předčasná. Rád bych. Musíme však počkat na názor odborníků, co s budovou dál bude.

Máte představu, kde najdete případné náhradní prostory?
Po evakuaci především uspořádáváme stav našich věcí. Jde o celý seznam zničených uměleckých děl, těch, která jsou určená k restaurování, a také těch, jež šťastnou shodnou okolností přežila.

Která z děl jsou tedy definitivně zničená?
Byla poškozená jak díla naší věhlasné klasiky, tak obrazy současných umělců. Třeba zcela roztříštěné je dílo Mariana Karla nebo skleněné plastiky Reného Roubíčka, ale těžce poškozený je také obraz Julia Mařáka a řada dalších.

Máte představu, kolik děl půjde zrestaurovat?
Netroufnu si spekulovat. Jde o spoustu děl a pořád ještě neznáme přesné číslo. Nenávratně zničená díla už jsou prostě minulostí, zůstanou pro další generace jen v reprodukcích. Ačkoliv dnešní možnosti restaurování jsou značné.

Jak se dá určit, který obraz ještě půjde zachránit? Kde je ta hranice?
Umělecké dílo je jako lidské tělo. Má své zákonitosti, a když ho chcete opravit, záleží na stupni "technologického poškození". To musí určit odborník, restaurátor.

Po výbuchu plynu v Galerii Zdeněk Sklenář

Po výbuchu plynu v Galerii Zdeněk Sklenář

Obrazy jsou většinou dobře střežené, občas se kradou, ale aby jich desítky či stovky byly zničené, to v Evropě snad nenastalo od druhé světové války.
Myslím, že je to pro všechny, kdo pracují v oboru, velké poučení. Umělecká díla od doby svého vzniku podléhají zkáze. Ať už jde o válečná neštěstí či živelní pohromy. Jedna z pohrom bohužel postihla mou galerii.

Jak událost poznamenala vás?
Jsem člověk, který umění miluje a dává mu veškerou energii, víru a lásku. V první chvíli jsem se zamýšlel nad zraněními, která postihla moje spolupracovníky. Pro mě to byla velká rána. Ale také je to ohromná výzva a další zkouška na cestě víry a lásky k vrcholům umění. Být lepší a ukázat, že české umění má sílu ve světovém měřítku. To je můj cíl. Právě na prahu představování Čechů ve světových institucích se přihodilo něco tak pozoruhodného jako výbuch plynu v mojí galerii.

Říkáte, že se otevírají cesty českému umění do světa. Na co se tedy může svět těšit?
Chtěl bych vyzdvihnout výstavu Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu, která vzbudila celospolečenský zájem. Přijelo i mnoho nadšených ředitelů a kurátorů významných institucí z Británie či Spojených států i více než stovka osobností z Číny.

Takže Malich půjde do světa?
Ano.

Z výstavy Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu

Z výstavy Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu

Ohledně Malichovy výstavy se nechal slyšet bývalý ředitel Moravské galerie Marek Pokorný, že mu vadí, když Hrad jen pronajímá prostory soukromníkům. A řada lidí se dívá na byznys s uměním skrz prsty. Co si o tom myslíte?
Žijeme v traumatizované společnosti a umění může být jednou z forem jejího harmonizování. Pokud má dílo zásadní morální význam, pak mu odpovídá také částka za něj vyplacená. Domnívám se, že mezi uznáním a odměnou je přímá úměra. Marka Pokorného jsem samozřejmě slyšel, ale jeho argumentace postrádá logiku. Znevažuje i vůli těch, kteří bez účasti na zisku dokážou finančně podpořit umění. V případě Malichovy výstavy jsme zorganizovali i celou řadu donátorů a mecenášů, jejichž spoluprací bylo možné představit národu vrcholná díla českého génia. Myslím, že v některých lidech, kteří mají jít příkladem, ještě přetrvávají prvky marxismu-leninismu. Chovají se jako soudci a tváří se jako majitelé pravdy, ovšem často za peníze daňových poplatníků. V jisté části společnosti převládá názor, že obchod je něco téměř trestného a prodávat umění že je nemravné. Vážím si lidí, kteří mají galerie a věnují se umění, protože v řadě případů je to obrovská řehole. Představte si, že prezentujete dílo člověka, který není známý, nikdo o něj nestojí, a tedy není ochotný za něj zaplatit. I umělec musí z něčeho žít. Investice do výkladu takového díla jsou značné a těm trpělivým to potom může přinést finanční prostředky. To je příjemné, ale není to hlavní důvod mé práce ani práce jiných uznávaných galeristů.

Z čeho vlastně žili umělci za minulého režimu, když se s obrazy oficiálně nesmělo obchodovat?
Například Malichovi šlo vždy především o umění. Měl štěstí, že příjmy jeho manželky byly dostatečné pro důstojný život. Když občas někdo projevil zájem o jeho dílo, byl potěšený. Ale ani dnes ještě není vyrovnaný s tím, že z jeho ateliéru má něco odcházet. Získat Malichovo dílo je nesnadné, protože ho netvoří pro obchod.

Karel Malich - Za stolem
Karel Malich - Světlo
Karel Malich - Čekám, až mi natočí pivo

Akvarely Karla Malicha také obohatily jeho výstavu na Pražském hradě. Zleva to jsou díla Za stolem, Světlo a Čekám, než mi natočí pivo.

Znáte naopak umělce, který to bere jako byznys a "zná svoji cenu"?
Každý, kdo své tvorbě obětuje život, si je vědom i svého významu. I Malich, je to hrdý muž. Ale nedává to najevo. Jezdím často do Číny a je zajímavé, že tam si nikdo ani netroufne říct, obdobně jako ve vyspělých západních zemích, že umělecké dílo není součástí trhu. V české společnosti stále přetrvává jakési pseudokomunistické pravidlo, že umělce má podporovat stát. V Číně to nikoho nenapadne. Čínu považuji za nejtvrdší buržoazní systém světa. Přesto tam umění žije.

Vy máte k Číně velmi vřelý vztah. Jak se to stalo?
Čína je moje láska od dětství. Když jsem ji začátkem devadesátých let poprvé navštívil, tak jsem zjistil, že realita je mnohem silnější než to, co jsem do té doby poznal. Jde o zemi, která pět tisíc let určuje dějiny světa. Odjakživa to byla říše středu a díky novým možnostem jí opět možná brzo bude. Ve sportu Číňané na všech frontách soupeří s Američany. Ale také v umění. Vzdělanost je tam přirozenou součástí kapitálu a umění je přirozenou součástí všech vrstev společnosti. Nemusíte mít peníze, abyste mohli obdivovat umění, výstavy jsou tam často bezplatné.

Jak se taková událost řeší třeba s pojišťovnou?
Byl jsem nesmírně potěšený profesionalitou všech orgánů, které se toho dotkly. Připadal jsem si jako v americkém filmu, kde hasiči byli v mých očích skutečnými hrdiny. Záchranáři, otcové rodin, kteří vstoupili do domu, v němž padaly stěny a stropy, a pokoušeli se hledat možné oběti. Žasl jsem nad prací kriminálky a policie. V případě pojišťovny jsem viděl jen velkou profesionalitu. A nesmírně mě potěšilo, když zavolali z ministerstva kultury, že by paní ministryně Hanáková ráda navštívila místo neštěstí a projevila účast na tom, co se galerii stalo. Velmi mě to posílilo a chci jí tímto vyslovit veřejné poděkování. Jsem vděčný i stovkám a stovkám nejrůznějších forem pomoci, které přicházely ze všech stran.

Na výstavě Huga Demartiniho jste spolupracoval s Národní galerií. Jak vnímáte aktuální zemětřesení v jejím vedení?
V době, kdy byl generálním ředitelem profesor Knížák, jsem si vážil jeho role. Když ji vedl Vladimír Rösel, tak jsem si vážil změny, kterou přinesl. Stejně tak si budu vážit každého, kdo přijde po něm. Pro mě nehraje roli, kdo je ve vedení galerie. Je to instituce, která spravuje národní poklad naší republiky, a jako takové si jí vážím.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.