Tereza Voříšková v hlavní roli filmu Laputa

Tereza Voříšková v hlavní roli filmu Laputa | foto: Cineart

V Laputě jsem se naučila správně točit pivo, říká Voříšková

  • 8
Ve snímku Laputa představuje Tereza Voříšková barmanku Johanku, která se ztratila ve svém životě. Stejně jako mnoho jejích vrstevníků. „Můj život však vypadá úplně jinak,“ přiznává herečka.

Je generace současných dvacátníků opravdu tak ztracená, jak snímek Laputa ukazuje?
Nemyslím si, můj život tak nevypadá.

Svět barmanky Johanky kromě její kavárny hodně definují muži Vnímala jste to?
Ano a vlastně to bylo příjemné. Řekla bych, že každá žena to trochu zná. Postava Johanky byla skvěle napsaná, takže nebylo nijak těžké pochopit její motivace. Pro mě jako herečku byl sympatický její vnitřní konflikt. Ten tlak, který na ni okolí vyvíjelo, aby v životě dokázala něco víc. Jenže ona toho nebyla schopná.

S čím jste se v rámci role Johanky těžko ztotožňovala?
Možná s jejím charakterem, který se od mého výrazně liší. Můj život totiž vypadá naprosto odlišně. Někdy je však jednodušší hrát právě takové postavy.

Většina filmu se odehrává v kavárně, často v pozdních nočních hodinách. Probděla jste v rámci přípravy noc v lokálu?
To nebylo nutné. Zrovna toto jsou situace, na které vás připraví život.

Určitě jste se musela naučit točit pivo. Toho se ve filmu vypije hodně.
Ano. Sice jsem to předtím trochu uměla, ale svým velmi specifickým způsobem. Babička dřív vedla rekreační středisko, takže tam jsem se občas k pípě dostala.

Je vám prostředí kaváren a hospod podobných Laputě blízké?
Je. Můžu jeden den s radostí sedět v krásné, luxusní kavárně a druhý den být spokojená v nějaké putyce. To druhé mi je však bližší.

Laputa je celovečerním debutem režiséra Jakuba Šmída. Dalo se to při natáčení poznat?
Vůbec. Jakub přesně věděl, co chce, a zároveň to uměl dobře vysvětlit ostatním. Byl přísný a odhodlaně šel za svým. Samozřejmě cítil nejistotu, ale tu cítí každý dobrý režisér.

V současné chvíli natáčíte kanadský seriál Clay’s P. O. V., kvůli kterému hodně cestujete.
Je to tak. Teď jsem přiletěla z Istanbulu. Chystám se do Řecka. Podmínky, ve kterých se natáčí, jsou netypické. Hlavně kvůli režisérovi Paulu Donovanovi. Je tak trochu blázen. Občas to může být hodně extrémní, ale on to vše dělá s velkou láskou.

Návrat do malého českého rybníčku je tedy příjemný?
Je. Ale potřebuji obojí - pocit, že se vracím domů, i ten, že někam jedu. V zahraničí mě totiž nikdo nezná, takže si trochu oddechnu. Cestovat kvůli práci je skvělé, nejde to však dělat pořád.