Co vás tak fascinuje na tématu zkázy?
Nemám ponětí. Myslím, že člověk píše hlavně o tom, co ho nějak citově zasahuje, baví a taky provokuje. Celkově je to spontánní proces.
Takže žádné zhlédnutí se v Orwellově knize 1984?
Určitě trochu také. Já byl vychovaný na příbězích bratrů Strugackých, Orwella jsem samozřejmě také četl. Ten žánr je zajímavý v tom, že spojuje svět fantazie, který nabízí autorskou svobodu, ale zároveň je pořád relevantní pro současnou společnost. Do příběhů se dá promítat současné dění, a to mě baví.
Čímž se dostáváme k práci novináře, která se ve vašich knihách zčásti odráží.
Vždy jsem chtěl být novinář i spisovatel. S psaním na tátově stroji jsem začal ve čtyřech letech a v šesti už jsem psal politické eseje o skvělém Leninovi. Své politické postoje jsem od té doby samozřejmě změnil, spojení politiky a fikce mě fascinuje dodnes.
Světem se line trend apokalyptických a postapokalyptických knih, filmů, seriálů. V čem tkví jejich úspěch?
U apokalypsy člověka fascinuje strach, který představuje blížící se smrt. U žánru postapokalypsy je to trochu jinak. Už dlouho žijeme, obzvlášť v Evropě, v míru. Nemusíme o nic bojovat, nepohání nás adrenalin. Na to není člověk zvyklý, a tak hledá východisko alespoň takto.
Jako třeba Američané v kultu zombie?
Přesně tak. Přirozeně víte, že jen tak nemůžete zabít svého souseda, který vás štve. Když se z něj však stane zombie, pak ano!
Vaše knihy jsou atraktivní pro filmové plátno. Kdyby přišla nabídka, nechal byste je proměnit do velké hollywoodské produkce?
Uvítal bych ji!
Neměl byste strach, že se promění do něčeho, co nechcete?
Něco takového se stane vždycky. Film je jiný druh umění. Příběh musí být odvyprávěn ve 120 minutách, což jej omezuje. Každopádně – vítám každého producenta, který by chtěl znetvořit mé příběhy!
Opravdu?
Samozřejmě, protože pak přijdou miliony diváků, kteří se vrátí k původní knize a řeknou typickou větu – ta kniha je mnohem lepší než film.
