American Way: "Co si myslíte o Zorrovi?"
Antonio Banderas: "Je to velice zvláštní film. Byl jsem překvapen, když jsem viděl konečný výsledek. Je to úžasná podívaná a je v ní spousta srdce. Není to typický akční film. Ani bych tak Zorrovi neříkal. Jedna z nejlepších poklon, co se mi dostalo, byla, když Steven Spielberg viděl film a řekl, že ho opravdu přenesl do atmosféry konce čtyřicátých a padesátých let. Jsou z toho cítit staré časy. Je to poctivé vyprávění, přímočaré a jasné. Hrozně vám záleží na každé postavě filmu. Sledujete je všechny."
American Way: "Jaké je to vidět se na plátně třeba v hitu jako Desperádo?"
Antonio Banderas: "Vidět se? Nikdy jsem Desperáda neviděl."
American Way: "Proč ne?"
Antonio Banderas: "Protože se na sebe nerad dívám. Je to kvůli tomu pocitu neplodnosti. Už je hotovo. Nic už neopravíte. "Pane bože, né, né, stop, počkejte, publikum. Já vím jak to má být, ale ten den mě bolela záda a nešlo to, ale..." To je hrozný pocit. Raději se na sebe nedívám."
American Way: "Nikdy jste se ve filmu neviděl:"
Antonio Banderas: "Někdy na premiéře, protože tam musím. Potím se, modlím a kleju. Dělám to až po čtyřech, pěti, šesti letech. Teď se například dívám na filmy, které jsem dělal ve Španělsku, než jsem sem přišel. Protože teď je to zajímavý. Říkám si: Tak takový jsem byl a tak jsem myslel. Hmmm. Zajímavé. Protože mám odstup. Když od sebe nemáte odstup, je to lež. Je to těžké dívat se na sebe na plátně a být objektivní."
American Way: "Když jsem se připravoval na interview, díval jsem se znovu na spoustu vašich filmů."
Antonio Banderas: "Pane bože. To je mi líto."
American Way: "Když jsem se na ně díval na všechny pohromadě, bylo zajímavé vidět, jak vám v amerických filmech ztmavla pleť."
Antonio Banderas: "To je sranda. Vlastně v Desperadu jsem chtěl být tmavší. Hodně jsem se opaloval a používal ztmavovací makeup. Ale v "Interview s upírem" jsem byl dost bílý. A v "Assassins" hraju temnou postavu, takže tam to sedí."
American Way: "Další věc, které jsem si všiml, byly milostné scény v "Tie me up! Tie me down!". Kromě toho že byly dost hlučné, byly hrozně věrohodné."
Antonio Banderas: "Hráli jsme."
American Way: "Tak to mohu jen dodat, že jste skvělí herci."
Antonio Banderas: "Děkuji. Ale opravdu jsme hráli. Sedm hodin v posteli. To je těžké. Záběr odtud a pak zas odjinud. Předěláme ten poslední. A teď tady... Ale (režisér) Elia Kazan jel do Španělska, ten film viděl a řekl, že to byla nejlepší milostní scéna, co kdy byla natočena. Souhlasím s ním. Víte, při milostných scénách je nejlepší spousta smyslu pro humor a snažit se dělat spoustu vtipů. Snažit se odstranit napětí. Je to napjaté. Ne jen pro vás a herečku, se kterou hrajete, ale pro všechny okolo. Je to stresová situace. Takže ji prolomíte humorem."
American Way: "Když víte, že jste považován za jednoho z nejvíce sexy chlapů na světě, našel byste na sobě nějaký tělesný nedostatek?"
Antonio Banderas: "Co se mi na mém těle nelíbí? Nevím. Někdy se snažím schovávat ruce, protože si myslím, že jsou hrozně veliké. Velké ruce. A mám taky velké nohy. Takže možná tohle."
American Way: "Vážně? Tak dobře. Půjdeme dál. Pamatujete si, kdy jste poprvé spatřil Melanii?"
Antonio Banderas: "Jo. Bylo to na předávání Oskarů v roce 1989. Dostali jsme nominaci za nejlepší film v cizím jazyce za "Ženy na pokraji nervového zhroucení". A ona byla nominována za "Podnikavou dívku". Ani jeden jsme cenu nedostali. Ale pamatuji si, jak jsem vystoupil z limuzíny a ona byla přede mnou v krémových šatech, posetých perlami. Díval jsem se na ni a myslel si: pane bože, podívej se na tu ženskou. Je tak krásná. A tenkrát si pamatuji, že se mi tolik líbila na plátně. Tak to bylo poprvé."
