Když jsme mu volali v polovině ceremoniálu, popřál nám dobrou noc. "Jsou tu dvě hodiny ráno, takže jdu spát. Ne že by mi to, co se děje v Praze, bylo jedno, ale neprožívám to," popsal situaci.
Výsledky nominací na cenu Český lev |
Ráno už byl ale trochu naměkko. "Až před chvílí jsem se dozvěděl, jak velký máme úspěch. Doufali jsme sice, že by mělo něco 'ukápnout', ale takovou jízdu jsme nečekali. Takže si nebudu hrát na tvrďáka, mám opravdu velkou radost," řekl v rozhovoru, který provázel rámus z indického přístavu. "Pardon, zrovna se pokoušíme nalodit," vysvětloval.
Proč jste v Indii? Už jste propásl dva ceremoniály. (Špaček chyběl i na Cenách české filmové kritiky - pozn. red.)
Když já jsem měl absťák. Pouta se natáčela bezmála tři roky, nebyl jsem v Indii, ani nepamatuju, a chyběla mi. Jezdím sem rád. Navíc jsem potřeboval osvěžit kontakty kvůli festivalu, který pořádám (Festival bollywoodského filmu - pozn. red.) . A v neposlední řadě tady točím reportáže pro Q magazín.
21. ledna 2010 |
Takže to není tak, že byste prchal před cenami?
Kdepak. O cenách kritiky v době, kdy jsme kupovali letenku, ještě nikdo nevěděl, a do hlavního "lvího" večera se stihnu vrátit. Musím, dlužím to sobě i tátovi. Když jsem si měl jít před dvanácti lety pro "Plyšáka", plánoval jsem šílenou akci. Jako že tam třeba na protest přijdu nahej nebo něco podobnýho. Nakonec jsem to propásl, shodou okolností taky kvůli cestě do Indie. Cenu za mě musel převzít táta. Takže tentokrát už prostě musím dorazit.
Máme se tedy připravit na nahého Špačka?
Proboha ne, provokatér jsem byl před dvanácti lety. Slibuju, že přijdu slušně oblečenej. (smích)
Kolega Robert Sedláček se nechal slyšet, že jakkoli ho nominace těší, na předávání ho nikdo nedostane. Vadí mu ten humbuk okolo...
Nevylučuju, že si v nervozitě odskočím dát k baru panáka, místo abych seděl poslušně v hledišti, ale že bych na podobných akcích trpěl tak, že bych je radši vynechával, to ne. Vždycky jsem se lví Lucernou nějak zdárně probrouzdal, a tak to hodlám udělat i letos. Už kvůli kolegům a kamarádům, které po dlouhé době uvidím.
Z filmu Pouta, který získal 13 nominací na Českého lva.
Robert Sedláček lví večer přirovnává k show typu Fotbalista roku. Prý nemá zapotřebí, aby ho kamera snímala, jak se klepe napětím.
Asi chápu, co tím chce říct, já ale naštěstí s tímhle problém nemám. Ostatně kdyby mi vadilo, že se na mě někdo dívá, nejezdil bych do Indie, kde se na vás dívají pořád všichni. (smích) Jestli můžu panu Sedláčkovi něco vzkázat, tak ať jede do Indie, pak zvládne Lvy jako nic.
Mimochodem, prý se s Robertem Sedláčkem neznáte. To mě překvapilo, český filmový trh není velký...
Je to zvláštní, ale opravdu se neznáme. Dokonce jsem od něj viděl jenom jeden film, právě Největšího z Čechů. Z něj jsem ovšem pochopil, že pan Sedláček je vysloveně moje krevní skupina. Takže slibuju, že až se vrátím, nakoukám i všechny jeho další filmy a doženeme, co jsme zameškali.
Když jsme si psali během nominací, zmínil jste, že právě Sedláčkovu filmu byste cenu nejvíc přál. To bylo míněno upřímně?
Jasně, ze všech snímků mi ten jeho sedl nejvíc. I když je fakt, že mám slabost taky pro Občanský průkaz Ondřeje Trojana...
Sázka na neokoukané tváře Špačkovi vyšla, O. malý i B. Milotová mají nominace na Českého lva.
Vždyť je to váš největší konkurent!
To jo, ale tak se na to nedívám. Ondrovi jsem navíc dělal pomocného režiséra na Želarech, takže v tom hraje roli i nějaké to osobní pouto, a navíc mě prostě potěšilo, že se mu film povedl. Čekal jsem šabachovskou útlocitnost, ale místo toho jsem ho celý probrečel. Smíchy i dojetím.
Pouta bodovala už na Cenách české filmové kritiky. Co říkáte na jejich vznik?
Tak především je super vědět, že i kritici jsou schopní na něčem se dohodnout. Navíc se takhle navzájem otestují, a to nikdy není na škodu. Ze Lvů jsem nikdy nijak přehnaně paf nebyl, a když se loni Petr Vachler v nějakém diskuzním pořadu na ČT obul do diváků, protože s ním nesouhlasili, vysloveně jsem se na ně naštval. Což je další důvod, proč mám z cen kritiky radost. Hlavně je ale fajn, že tady vzniklo něco jako zrcadlo: už tu nebudeme mít systém jedna cena a šlus, najednou je tu konkurence a Lvi se musí snažit. Respektive obě strany se musí snažit, což může být jenom ku prospěchu věci.
Co jsou Čeny české filmové kritiky? |
Momentálně se hodně řeší, jestli byl dobrý krok rozšířit počet nominací na Lvy...
Samozřejmě je to celé jeden velký optický klam. Mít hodně nominaci ještě neznamená, že jsem vyhrál. Ale vzhledem k tomu, že celý Lev je v podstatě jen PR pro český film, beru tuhle inovaci jako užitečnou věc. Lidé se dozvědí i o filmech a hercích, o kterých by jinak nejspíš neslyšeli, zvýší se tím povědomí o českém filmu jako takovém. Ve stávající podobě Lev konečně plní účel. A i to napětí se s počtem nominací zvýší.
Chcete říct, že ve finále budete nervózní?
Spíš si ho vychutnám. Bude to hra. I kdybychom nakonec nedostali ani půlku z toho, co máme teď, budu na vrcholu blaha. Ne za sebe, ale za své spolupracovníky. Vsadili jsme na neokoukané tváře, herce, které nikdo příliš nezná. A najednou jsou vidět, to je paráda. Za tohle jsem hodně vděčný,
Z cesty Radima Špačka po Indii: poté, co natočil antikomunistická Pouta, je v zemi, která má slabost pro Lenina
Budete dnes slavit?
Budeme se dívat na záznam indických cen, takových bollywoodských oscarů. Stejně jako ve Lvech i v téhle soutěži se leccos mění, letos se například prosadil zcela nebollywoodský film, minimalistické drama, ve kterém se nezpívá ani netančí. V podstatě je to stejné, jako že si u nás všimli Sedláčka. Udělám si přehled, co se děje v Bollywoodu, popřemýšlím, co by se hodilo k nám na festival. Ale hlavně si tu bžundu užiju. Trvá čtyři hodiny, takže si otevřeme pivko a budeme se bavit.
