Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

David Fincher pro iDNES.cz: o Mužích, kafi, nejlepším Bondovi a humoru

Exkluzivně   13:47aktualizováno  13:47
Londýn (Od zvláštní zpravodajky iDNES.cz) - Jestli existuje seznam hollywoodských "zlobilů", David Fincher v něm má čestné místo. Každým svým filmem vzbudí rozruch ještě dřív, než přijde do kin. Výjimkou nejsou ani Muži, kteří nenávidí ženy, kteří mají v Česku premiéru tento čtvrtek. Portálu iDNES.cz poskytl režisér i krátký videorozhovor.

Už jen ta diskuse, která se kolem adaptace "nedotknutelného" Stiega Larssona rozvinula. Fincher ji totiž natočil po svém: v angličtině, s "Bondem" – Danielem Craigem – v hlavní roli a ještě k tomu jen dva roky poté, co už tutéž látku zpracoval jiný režisér. Severský.

Jací jsou Fincherovi Muži?

Recenze na iDNES.cz, který měl možnost vidět film na premiéře v Londýně, byla jedna z prvních. A nešetřila chválou.

"Já si Larssona nevybral, byl mi nabídnut. Kdybych mohl, radši bych investoval do svých vlastních věcí," bránil se, když se na něj během rozhovorů v Londýně vrhli první fanatičtí larssonovci a vyčetli mu nedostatek "švédské" zkušenosti. Proč jste to celé radši nepřenesl do Ameriky? útočili. "Něco mi říká, že příběh o vztahu pětačtyřicetiletého novináře a dvacetileté nesvéprávné dívky by na americké půdě nabral trochu jiný směr," zašklebil se "zlobivý" režisér.

Jak snášíte tlak ze strany fanoušků, kteří mají za modlu předlohu a film Nielse Ardena Opleva?
Chovám velký respekt k tomu, co vytvořili lidé přede mnou, ale zároveň se tím nenechávám znervózňovat. Prostě jsem natočil svou verzi Larssona. Jako když hrajete šachy: některé tahy jsou nevyhnutelné, ale jinak máte tisíce možností, jak hrát.

Režisér David Fincher (vlevo) se svými hvězdami, herečkou Rooney Marou a jejím

Režisér David Fincher (vlevo) se svými hvězdami, herečkou Rooney Marou a jejím kolegou Danielem Craigem, na premiéře společného filmu Muži, kteří nenávidí ženy

Skutečně vám všechny ty kritiky a předsudky neztrpčovaly práci?
Natočit film je dřina. Trvá spoustu týdnů a stojí dost peněz. Rozptylovat se děním kolem by bylo nezodpovědné. Soustředil jsem se na to, abych udělal film, který bude podle mých představ, vynaložil jsem na to veškeré úsilí. Stejně jako lidé kolem.

Craig je nejlepší Bond

Mezi lidi kolem patří i Daniel Craig, představitel Bonda. Nebál jste se obsadit herce, jehož tvář je spojena s ikonickou rolí?
Myslím, že to, co dělá z Daniela tak dobrého Bonda – a pro mě je to nejlepší Bond v historii – je, že umí být autentický. Není to manekýn s revolverem, v Danielově podání je agent 007 člověk z masa a kostí. On té ikoně vdechl život. Proto jsem se nebál. Věděl jsem, že neobsazuju tvář, ale herce, který je skvělý, a přitom velmi ochotný a sebekritický. Přesně to jsem potřeboval.

Mimochodem, lákalo by vás režírovat bondovku?
Nevím. Mně tu možnost před pár lety nabídli, sešli jsme se, mluvili o tom, ale nějak to nefungovalo.

Fotogalerie

Prohlédněte si fotografie z filmu i jeho premiéry.

A co třeba komedie, muzikály? Jste mistr temného thrilleru, ale bavil by vás veselý žánr?
Způsobů, jak dělat humor, existuje řada. Já si třeba myslím, že The Social Network je vlastně komedie. Nebo Fight Club, ten stoprocentně. Ale chápu, na co se ptáte, takže odpovím: zábavné žánry ano a muzikál bych zkusil vysloveně rád.

Na něj jsem se ptala i proto, že jste proslulý péčí o hudební složku svých filmů.
Já ale pečuju o všechno. Starám se o hrnky na kafe,  o šperky, dohlížím na technické vybavení, kamery, světlo, zvuk. Každý detail dělá celek. Úkolem režiséra je ohlídat to, co bude divák dvě hodiny sledovat, nemůže si dovolit cokoli podcenit.

Přesto je u vás hudba důležitá. The Social Network za ni dostal Oscara, stejní autoři skládali i pro Muže.
Faktem je, že tolik hudby jako v Mužích jsem snad v žádném jiném filmu nepoužil. A může za to Trent Reznor. Velmi brzy mi poslal nový track, patnáct, možná osmnáct minut hudby. Jel jsem do práce, pouštěl si ji do sluchátek a okamžitě mě začaly napadat konkrétní scény. Zbytek dne jsem strávil tím, že jsem si říkal: tady pojede auto a tady půjde Lisbeth do bytu svého opatrovníka, měl jsem ten film před očima. A už mě to nepustilo, prostě jsem propadl Trentovi. (smích)

Jak režisér pozná, že se mu film povedl?
Vždycky je co opravovat, takže když své filmy vidím, čílím se – tohle jsme přehlédli, tohle jsme mohli zkrátit, tohle vystřihnout. Proces filmové tvorby je specifický. Už během castingu vidíte, s jakým potenciálem máte tu čest. Pak začnete točit a ten potenciál ještě rozkvete. Jenže pak sedíte nad denními pracemi a začínáte tušit všechna ta omezení a překážky, které vás ještě čekají. Jestli jste natočili dobrý film, poznáte až s odstupem let.

Pokračování Larssona? Klidně zítra.

Natáčení ve Švédsku jste někde nazval nejtěžší zkušeností v kariéře.
Ale kdepak, to jen někdo zveličil má slova. Nejtěžší nebylo, jen se hodně lišilo od toho, co známe z Hollywoodu. Když točíte v Los Angeles, vše je úzce specializované, každý má na starosti jednu věc, pracují s vámi stovky lidí. Ve Švédsku jsou členové štábu univerzálnější, zvládají i několik profesí. Zajímavá zkušenost.

David Fincher

Americký režisér *1962

Začínal jako autor hudebních videoklipů, jeho prvním dlouhometrážním filmem byla hororová sci-fi Vetřelec 3 (1992). O tři roky později natočil neobvyklý thriller Sedm, inspirovaný sedmi smrtelnými hříchy, který jen v USA vydělal víc než sto milionů dolarů. Za jeho vrcholné dílo se považuje Klub rváčů (1999), britským časopisem Total Film ohodnocený jako čtvrtý nejlepší film všech dob. Jeho snímky Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) a The Social Network (2010) získaly po třech Oscarech. Jeho adaptace thrilleru Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy má v anglickém originále titul The Girl with the Dragon Tattoo.

Dobrá?
(usměje se) Stálo to trochu křiku, ale sehráli jsme se. Většinu věcí jsme natočili ve Švédsku se švédským štábem, jen pár věcí jsme si radši zařídili sami – hlavně logistiku a dopravu. Když jsme se na pár scén vrátili do Los Angeles, připadali jsme si až divně: všude karavany, vysílačky, spousta asistentů a asistentů asistentů, nezvyk. Jak tak nad tím přemýšlím, můj poslední film je skutečně dost švédský.

Také v něm pořád sněží. Jak jste snášeli drsné počasí?
To byl velký oříšek. Nikdy nezapomenu, jak jsme poslední den natáčeli exteriér a já sledoval, jak ve 23:58 konečně zapadlo slunce. V noci, chápete to? Načež vyšlo ve stejném místě přesně v 1:58 ráno. Měli jsme jen hodinu a půl tmy. Nikdy jsem nic podobného nezažil.

Herci si také stěžovali, že jim jazyk přimrzal ke rtům, jaká byla zima.
No nelžou. (smích) A taky jim drkotaly zuby. Jednou mi připadalo, že mi něco ruší zvuk ve sluchátkách, takové divné cvakání. Jo, to jsou jen Danielovy zuby, řekli mi technici. Také nás mátla pára vycházející z úst. Když jsme dodělávali detaily tváří, přišli za mnou ze skriptu, že prý by si měl Daniel zapálit. Ale já si nemyslím, že by měl mít v téhle scéně cigaretu, divil jsem se. A oni, že se mám podívat na monitor, Daniel má přece u pusy dým. Nebyl to dým, byl to dech.

To jste si museli po návratu do Los Angeles libovat.
Libovat? Bylo tam čtyřicet stupňů a my museli vytvořit iluzi zimy. Herci běhali z místa na místo a potili se jako koně, měli na sobě čtyři kabáty. Nevím, co pro ně bylo horší.

Hodně fanoušků Oplevovy verze Mužů vám vyčítá obsazení herečky Rooney Mary do role Lisbeth. Proč jste si ji vybral?
Při castingu nám stálo před studiem pět tisíc holek v černých legínách. Proto se o tom tolik psalo: vsadil bych se, že na roli Marka Zuckerberga v The Social Network byl stejný nátřesk, ale holky v legínách jsou pro média atraktivnější. A Rooney? Do The Social Network jsem ji bral jako dívku, která okamžitě zaujme. Musela být hovorná, sebevědomá, působit zrale a žensky. Lisbeth vyžadovala přesný opak: zamlklou dívku bez špetky sebevědomí, nejistou, nezakořeněnou, tak trochu mimózní. A hodně neženskou.

Proč tedy Rooney a ne jiná herečka?
Věděl jsem, že Rooney zvládne zahrát cokoli, zbývalo jen zjistit, jestli bude mít chuť Lisbeth "vyrobit". Měla, takže naše společná práce spočívala v tom, že jsme vyvažovali jednotlivé stránky osobnosti: víc toho a víc toho, dokážeš to? Dokázala. A ještě mnohem víc.

Jste proslulý tím, že rád porušujete hollywoodská pravidla. Není to jen sex a násilí, teď třeba nutíte herce kouřit v celém filmu.
To ale bylo už v knize. Na každé stránce předlohy jsou kafe a cigarety. Dokonce jsme chvíli uvažovali o tom, že bychom mohli každou scénu začínat právě šálkem kávy, ale pak jsme si řekli, že ne. To už by asi lidem připadalo moc.

Říkal jste, že jste si Milénium ke zfilmování sám nevybral. Proč jste se do něj pustil?
Spousta lidí si myslí, že jsem ho vzal, protože mě baví detektivky a vyšinuté postavy. Ale to je mýtus, já thrillery nevyhledávám. V Mužích mě nezajímal ani chlap se sklepem plným mučidel, ani případ série vražd, ale vztah ústřední dvojice. Je velmi atypický, proto jsem na Larssona kývl.

Příběh Mužů začíná a končí o Vánocích. Jak tráví svátky expert na temné filmy?
Myslíte, že když točím úchylné věci, mám i úchylné Vánoce? (smích)

Prostě mi k vám nějak nepasuje obrázek klasických Vánoc.
Tak abyste byla klidná: máme normální Vánoce. I řetězy používám klasické, z papíru a staniolu. Žádná ocel. (znovu smích)

Bude pokračování Larssona?
O tom rozhodnou diváci. Ale kdyby bylo na mně, klidně. Začneme zítra?







Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.