Fakt, že Munroová dostala Nobelovu cenu, Jindrovou dojímá. "To je skvělá zpráva!" říká s nadšením.
Jak jste Munroovou objevila?
Dík patří nakladatelství Paseka, které ji chtělo vydávat a hledalo někoho, komu by byl její styl blízký. Pomáhala jsem i s výběrem jejích povídek do prvního výboru v roce 2002. To bylo obtížné, chtěli jsme, aby alespoň v první sbírce byly zastoupeny pokud možno různé náměty i období autorčiny tvorby.
Munroová začala psát v šedesátých letech. K nám se její povídky dostaly vlastně až nedlouho předtím, než oznámila konec kariéry. Čím to?
Před rokem 1989 by se k nám dílo kanadské autorky dostávalo jen stěží, dopadla takhle velká část výborných autorů. Po revoluci zase dlouho trvalo, než si k ní někdo z nakladatelů našel cestu. Bylo toho hodně co dohánět. Jsem moc ráda, že konečně vychází i u nás.
Nobelova cena |
V čem vidíte její mistrovství?
Vychází ze života, ale vidí pod povrch všedních věcí a dějů. Také vnímá celé postavy. Někde řekla, že zná svoji hrdinku naprosto přesně, že ví, co se s ní děje v čase před povídkou i potom, co povídka skončí. Píše nevyumělkovaně, jakoby obyčejně. Přitom umí popsat i poměrně bizarní momenty v naoko všedních životech svých hrdinek.
Jaké jsou její hrdinky?
Vybírá si obyčejné ženy. Matky, opuštěné i stárnoucí ženské, zklamané, sešlé. Je tu dobrodružství, ale vnitřní, skryté. Navenek se jejich svět jeví jako poklidný a obyčejný, ale uvnitř to bouří.
Jak se vám překládala?
Jako po másle. Její povídky jsou mi nesmírně blízké, pohltily mě.
Přitom povídka je považovaná za náročný žánr.
Možná za ten nejnáročnější. Překládala jsem dřív třeba také povídky Francise Scotta Fitzgeralda, i on je samozřejmě mistrem svého řemesla. Přitom jsou každý jiný, Alice Munroová je pro nás něčím bližší, jakoby běžnější, líčí obyčejnější svět. A není to jen tím, že píše zejména o ženách. Dokáže na několika stránkách vylíčit osudy, které by jiným spisovatelům vystačily na romány.
Povídkář musí být úsporný a mít sebekázeň.
Ano, musíte říct na malém prostoru velmi mnoho, musíte ctít řád. To ona umí.
