Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kirschner vydává Moruši. Na problém s texty mi doporučili LSD, směje se

  10:15aktualizováno  10:15
Ještě dál v hledání svých hudebních kořenů se na novém dvojalbu Moruša, jehož první část vychází v těchto dnech, rozhodla zajít slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Jana Kirschner připravila dvojdesku Moruša. | foto: Beth Orten

Od cimbálu k elektronice, s britskými muzikanty spjatými s elektronickou scénou i slovenskými klasiky dala Jana Kirschner dohromady ambiciózní nahrávku. U nás ji naživo představí na jediném koncertě 4. prosince v pražském Divadle Archa.

Podle toho, co jsem slyšel, jste se na Moruši ještě hlouběji ponořila mimo popovou realitu. Jak Moruša vznikala?
Loni jsme koncertovali s kapelou After Phuricane, která hraje staré romské písně. Zpívají v ní Romové z osad společně s klasicky vzdělanými muzikanty a výsledkem je hodně zajímavý mix. Ta spolupráce mě přinutila zamyslet se nad tím, jaká je hudba našeho prostředí. Začali jsme pátrat po kulturách a vlivech, které jím prošly a něco po sobě zanechaly. A z toho vznikala Moruša. Je na ní jemný folk, možná trochu klezmer, a teď mi někdo říkal, že v tom dokonce slyšel i kalinku. To je dobře. Chtěli jsme, aby to byl mix všeho, co prošlo střední Evropou.

Fotogalerie

A proto jsou z toho dvě desky?
Přemýšlela jsem, kudy do toho, a dokonce jsem po patnácti letech kompletně vyměnila celou svou kapelu. Skutečně z toho vznikla dvě alba. To první je hodně tradiční, náladou až filmové. K tomu všemu jsme s producentem hodně poslouchali Zdeňka Lišku a jeho Malou mořskou vílu nebo Luboše Fišera. Zasáhla nás vlna nostalgie a na desce je to cítit. Míchá se na ní folklor, klasika i moje písničkářství.

Nezní to jako tradiční nahrávání. Jak to vypadalo ve studiu?
Sešli se v něm klasičtí muzikanti ze Slovenska, britští hudebníci, kteří hráli s Moloko nebo se Zero 7, a vokální soubory z Prahy, se kterými jsme se potkali, když jsme nahrávání přesunuli do Česka. Dohromady desku točilo asi dvacet lidí. Občas to bylo dost divoké. Na písničku Sama jsme například všichni vlezli do studia, a aniž bychom měli dané nějaké přesné schéma, hráli jsme a pořád zrychlovali. Ale pak je tam třeba Vidina, což je skladba, na kterou jsme naopak museli najmout dirigenta. Na té desce je toho pro mne hodně nového a je to určitě nejobtížnější nahrávka, na níž jsem v životě pracovala. I protože jsme neměli manažera a všechno si zařizovali sami. Zpívala jsem vlastně ve chvílích volna.

Jak to šlo dohromady s vaším rodinným životem? Producentem je váš partner Eddie Stevens, máte spolu malé dítě...
S dcerou nebyl problém. Ona miluje hudbu a rychle jsme si našly cestu vzájemného působení i uprostřed nahrávání. Co se týče partnerství, myslím, že teď už jsme ve stavu, že nás to posílilo. Ale měli jsme i těžká období. Asi nejvíce, když jsem se věnovala dceři a přitom zkoušela psát texty. V mojí hlavě bylo totiž totálně prázdno. Říkala jsem si, o čem já jako matka teď můžu psát? Moje podněty byly primitivní: co komu dát najíst a napít a kdy jít spát. A já se bála, že sklouznu do světa matek, a urputně jsem s tím bojovala. Pak jsem si uvědomila, že to musím naopak přijmout, ale zároveň si musím najít svůj čas.

Takže největší problém byl s texty?
Ano. Nebyla jsem je schopna dopsat. Eddie na mě tlačil, protože na něj zase tlačila Roísin Murphy z kapely Moloko, že chce točit novou sólovku a že ho potřebuje. Nakonec jsme odešli do Polska. A ve studiu, které bylo v lese a kam jsme každé ráno museli hodinu šlapat přes půlmetrový sníh, protože autem se tam dojet nedalo, jsme to nahráli a dopsali. Byla to takřka nemožná mise.

Jak jste ten tvůrčí blok zlomila?
Vstávala jsem v pět a psala. Musela jsem se vyprovokovat k mnoha věcem. Třeba písnička Promenáda je náladou taková "tripoidní" věc, ve které člověk létá. Eddie mi říká: Představ si, že to zní, jako by sis v 70. letech dala nějaké LSD. A tak jsem s dcerou v náručí v kavárně s kojícími matkami přemýšlela, jak si dávám LSD. Ale pak jsem se kupodivu i za střízlivého stavu dokázala od toho všeho uvolnit a "uletět". A lidi se teď diví, co je to za ulítlý text. Ale LSD jsem si nedala, i když mi ho producent doporučil. Musela mi pomoci meditace.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Norah Jones na festivalu Colours of Ostrava 2017
Skládat u klavíru pro mě bylo těžké, teď se to mění, říká Norah Jones

Na svůj vůbec první český koncert přijela americká zpěvačka a klavíristka Norah Jones vybavená zdařilou deskou Day Breaks, z níž i na Colours of Ostrava...  celý článek

Michal Prokop a Framus Five (Forum Karlín, Praha, 21. prosince 2016)
Michal Prokop zrušil koncert u Nových Hradů, je v nemocnici

Zpěvák Michal Prokop měl v pátek se svou kapelou Framus Five vystupovat v Penzionu Kamínek nedaleko jihočeských Nových Hradů. „Bohužel pan Prokop leží v Praze...  celý článek

Midnight Oil (Colours of Ostrava 2017)
KOMENTÁŘ: Colours ovládli Midnight Oil, čipování návštěvníků se vymklo

Letošní ročník festivalu Colours of Ostrava přinesl jako vždy pořádnou porci muziky různých žánrů, nevyhnuly se mu však ani problémy. Za bouřku, která přišla v...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.