Jak se vám hraje na nové koncertní křídlo, které nedávno zakoupila Česká filharmonie?
Je to skvělý nástroj s vynikajícím tónem. Je stále ještě velmi mladý, takže tón je spíše menší, ne tak otevřený a volný, ale to je přirozené, až se na něm bude nějakou dobu hrát, bude naprosto fantastický.
Už jste tedy zapomněla na starý incident?
Tehdy jsem byla smutná, protože jsem věděla, že nástroj byl sám o sobě skvělý, nicméně když si člověk nasadí určitá kritéria, musí si stát na svém. Konflikt s jednou osobou nepoznamenal můj vztah k publiku ani k Praze. S Českou filharmonií jsem vystupovala mockrát a vždy jsem měla nádhernou zkušenost. Jsem ráda zpátky.
Čím je pro vás zajímavý Brahmsův Koncert č. 1, který je spíše symfonickou skladbou s vloženým klavírem?
Právě proto, že mohu být začleněná do orchestru, že nejsem doprovázeným sólistou. Když děláte hudbu, nejkrásnější je pocit sounáležitosti.
Neuvažujete o tom, že byste nastudovala Dvořákův klavírní koncert?
Miluji ho v podání Svjatoslava Richtera. My klavíristé ovšem máme obrovský repertoár, a tak ho nikdy nemůžeme zvládnout celý. Nicméně doufám, že jednoho dne si Dvořáka zahraju.
Proslavila jste se i úsilím o záchranu ohrožených vlčích druhů. Jak prosperuje vaše farma?
Velmi dobře, staráme se o smečku a máme i vzdělávací program pro veřejnost. Promyšlená výchova je předpokladem k tomu, aby životní prostředí bylo uchováno.
Proč to vlastně děláte?
Většina umělců hledala inspiraci v přírodě, která dává sílu a harmonii. Vlci a zvířata obecně vám ji poskytují, ale nejen ona. Třeba Brahmsovi nebo Robertu a Claře Schumannovým stačilo chodit po lese.
