Horory nemám ráda, ale viděla jsem jich hodně, říká Aňa Geislerová

Do českých kin brzy vstoupí český horor Polednice. Aňa Geislerová v něm hraje hlavní postavu matky, která se společně se svou dcerkou odstěhuje na venkov. Sama herečka přiznává, že jako divák si v hororech příliš nelibuje.

Pomalu se blíží premiéra nového českého hororu Polednice, v němž hrajete hlavní roli. Máte vůbec vy sama horory ráda?
Ne, nemám. Ale díky tomu, že jsem žila s Romanem Holým, tak o tomhle žánru vím hodně, protože on je vyhlášený sběratel a znalec hororové školy. Takže jsem neměla možnost tyhle filmy nevidět. Bylo jich hodně. Ale od té doby, co už s ním nežiju, jsem žádný neviděla.

Horory nejsou pro naši kinematografii zrovna typický žánr. Proč se jich podle vás točí v Česku tak málo?
To je právě jedna z věcí, které se mi na tomhle snímku líbí. Myslím si, že v českém filmu se tvůrci někdy bojí nebo nemají šanci moc riskovat. Bojí se být specifičtí, protože jim jde o návštěvnost. Nebo seženou peníze, ale musí určitým způsobem naplnit očekávání sponzorů. Možná se ale mýlím. Každopádně nízkorozpočtové filmy s odvážným, autentickým nebo úplně ujetým tématem jsou něco, co mě zajímá.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Kromě podrobností o natáčení hororu Polednice se v rozhovoru dočtete i o tom, kde by Aňa Geislerová nikdy nemohla žít.

Vzpomenete si, co jako malé děvče nejvíc strašilo vás? Měla jste nějakou filmovou nebo pohádkovou postavu, která vás v dětství děsila?
Pamatuju si, jak jsme jako děti viděly jeden díl seriálu Profesionálové. V té epizodě měl někdo pušku s laserovým zaměřovačem, takže se na jeho cíli vždycky nejdřív objevila červená tečka. Vzpomínám si, že jsme byly u babičky a nedaleko jejího domu bylo silo, na kterém se vždycky v noci rozsvítilo červené světýlko jako orientační bod pro letadla. Než jsme ale přišly na to, proč to tak je, byly jsme úplně vyděšené, protože se to odráželo až do našeho pokoje a my už viděly, jak nás tam někdo zaměřuje. Jinak jsem se klasicky občas bála, že je někdo pod postelí, když byla tma. Ta asi nedělá dobře žádnému dítěti.

Nebudou se vaše děti trochu bát, až vás uvidí v kině nebo později třeba v televizi právě v Polednici? V jedné scéně jste vyděsila i mě.
Já jim to určitě nebudu pouštět. Možná nejstarší Bruno se na to podívá, ale celkově moje děti moc neznají filmy, ve kterých hraju. Jednak netočím moc věcí pro děti, jednak mám pocit, že je to pro ně matoucí. Ony už sice chápou, co je to být herečka, ale až budou velké a budou to chtít vidět, tak si to pustí. Já sama jim nic nepodsouvám.