I během více než hodinového rozhovoru zaujme neuvěřitelným přehledem a uvažováním v širokých souvislostech. Vedle debaty o jeho působení v ČSSR 60. let či současné situaci na Blízkém východě se dostaneme i na poslední ukrajinské události. Forsyth vše podrobně sleduje, sám přiznává, že zpravodajství je největší inspirací pro jeho nové knihy. V událostech východu Ukrajiny ale téma nevidí.
Čtěte v sobotu
Velký rozhovor s Frederickem Forsythem nejen o jeho zážitcích z Prahy 60. let čtěte v příloze MF DNES Scéna.
„Jednak je to extrémně komplikované, strávil bych velmi mnoho času průzkumem,“ přemýšlí Forsyth. „A dále musím uvažovat, zda je skutečně mezi mými čtenáři - což jsou většinou Britové, Američani, Němci, Skandinávci - někdo, koho východní Ukrajina skutečně zajímá. Popravdě myslím, že ne,“ dodává upřímně.
„Už jsme tu kdysi měli premiéra, který prohlásil: ‚Sudety? To je malá země někde daleko, o které toho moc nevíme.‘ A tohle je něco podobného. A myslím, že ani nikoho z Američanů by to nezajímalo,“ posteskl si britský spisovatel.
Forsyth se odjakživa přímočaře hlásí k tomu, že píše primárně pro své čtenáře. „Jsem profesionální žoldák. Nepíšu pro zábavu a ani proto, abych lidstvu sdělil nějaké poselství,“ přiznává. „Píšu to, co by mohlo čtenáře zajímat. Islámský fundamentalismus zajímá každého včetně Američanů a západní Evropy. To je téma. Východní Ukrajina je tady pro nás prostě moc daleko,“ uzavírá.
Osamělí džihádisté
Právě islámskému fundamentalismu věnoval svou dosud poslední knihu Seznam smrti (recenzi čtěte zde). Rozvíjí v ní příběh extremistického Kazatele, který ze Somálska šíří poselství džihádu přes virtuální sítě. Vzhledem k současným výbojům Islámského státu (IS) na Blízkém východě, jehož členové využívají internet velice obratně, se Forsyth v této knize stal opět děsivě aktuálním.
Popsal zde totiž fenomén osamělých džihádistů, kteří bez napojení na nějakou organizaci následují internetové poselství a páchají hrůzy ve jménu islámu.
„Máme tu v Británii extremisty, kteří s IS sympatizují,“ popisuje. Mnoho mladých Britů míří do pouští Sýrie a Iráku dobrovolně. „Je to zvláštní věc. Chodí tu normálně na vysokou, jejich rodiče jsou členy střední třídy a nemůžou pochopit, jak se z jejich dětí najednou stanou extremisté.“
„Čas od času je to slyšet v televizi: ‚Nechápu, co se mému chlapci stalo. Byl to normální kluk, chodil do školy, na vysokou, hrál fotbal, chodil za děvčaty, do barů s přáteli… A najednou? Uzavřel se, začal se pětkrát denně modlit, všechny nenáviděl a pak zmizel. A my nevíme proč‘,“ vypráví spisovatel.
„Je to spíš problém jakési generační mezery. Na Blízký východ míří velice málo mužů středního věku, jsou to většinou mladíci,“ uvažuje Forsyth.
