Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert | foto: www.math.cas.cz

Těší mě, že jsme ze Seiferta nevydali jen torzo, říká nakladatel

  • 0
Filip Tomáš ve svém nakladatelství Akropolis systematicky věnuje pozornost klasické české literatuře. Jeho doménou jsou velké projekty sebraných spisů. Už řadu let vychází Jaroslav Seifert a zcela nedávno vyšel kompletní František Gellner.

Básník Jaroslav Seifert

Jak velký podíl v produkci nakladatelství Akropolis má klasická literatura? Je to aspoň trochu výnosná nebo „jen“ prestižní linie vaší činnosti?
Ono je asi těžké definovat, co je a není klasická literatura - je klasikou kompletní Dílo Jaroslava Seiferta, když řadu věcí z něj vydáváme knižně zcela poprvé? Dílo Františka Gellnera, kde je řada textů tištěna i z rukopisu? Edice Skrytá moderna, která se snaží vedle kanonických děl přinášet k novému čtení díla „neklasická“? - To, co nám umožňuje věnovat se krásné literatuře, je vydávání učebnic češtiny jako cizího jazyka. Obecně nejde o prestiž, ale obor bohemistiky jako takový. Způsob, jakým se s kulturní dědictvím vyrovnávají v zahraničí tzv. velké literatury je pořád záviděníhodný a tak se spolu s řadou kolegů snažíme něco posunout i na tomto domácím poli. A s nadsázkou řečeno: v učebnicích češtiny naučit i zahraniční zájemce češtině tak, aby si mohli přečíst Seiferta v originále.

Jeden ze svazků Díla Jaroslava Seiferta

Zatím největším dílem vašeho nakladatelství na poli klasiky jsou Spisy Jaroslava Seiferta, které jsou před dokončením. Jak velký je o ně a o tohoto básníka vůbec mezi současnými čtenáři zájem?
Dílo Jaroslava Seiferta začal vydávat v roce 100. výročí básníkova narození můj otec Jiří Tomáš, který byl po 10 svazcích nucen řadu přerušit. S pětiletou odmlkou se mi podařilo vydávání Díla znovu obnovit a snad i ta cézura pomohla trochu k uvědomění si toho, co je ve hře: buď zde budeme mít v pořadí již třetí Seifertovy spisy-torzo, tentokrát neznamenané cenzurou či neuzavřeností díla, nýbrž ryze ekonomickými limitami, anebo síly zkoncentrujeme a Dílo dovydáme. Dnes se zájem kupujících čtenářů ukotvil na průměrných 500 výtiscích, podpora klíčových institucí jako jsou ministerstvo kultury, hl. město Praha, Kralupy nad Vltavou či Nadace Český literární fond umožňuje držet náklad na 1000 výtiscích, takže čistě teoreticky zůstává stále možnost spisy v tomto nákladu kompletovat pro budoucnost. Je to řádově méně než v dobách minulých, kdy např. Seifert vydával básně v Klubu bibliofilů 777 - číslo značilo výši „bibliofilského“ nákladu. Ale to už je jiná otázka. Stejně tak jako otázka, jak moc je Seifert čten v knihovnách, antikvariátech atd.

František Gellner: Dílo

Nedávno jste zahájili vydávání takzvané Kritické hybridní edice. Můžete tento ediční záměr přiblížit?
Jde o projekt realizovaný kolegy z textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Řada usiluje o zpřístupnění jednotlivých či kompletních děl autorů v čtenářsky přístupné knižní podobě a odborné, vědecké edici na přílohovém DVD. V případě Františka Gellnera, jímž se řada KHE otevřela jde o kompletní dílo, tj. i o Gellnerovo dílo výtvarné; na DVD pak vedle zmíněné edice, jejích nástrojů (fulltextové vyhledávání, srovnání verzí textu) a faksimile rukopisných i výtvarných děl, najdou čtenáři i antologii sekundárních textů ke Gellnerově tvorbě. Připravuje se dílo Karla Hlaváčka (rovněž s jeho výtvarnou částí), ale i samostatné projekty, jako je edice Bezručových Slezských písní.

František Gellner

První položkou Kritické hybridní edice je Dílo Františka Gellnera. Proč zrovna jeho?
V roce 2014 jsme si připomněli nejen smutné výročí začátku první světové války, ale také 100. výročí zmizení vojáka Gellnera právě v samotném počátku haličského tažení. Spíše šlo ale o to představit moderní typ edice, která by i ve svém technickém aparátu mohla ukázat, kam se novodobá textologie může posouvat. Přesah k výtvarnému dílu a možnost reprodukovat faksimile rukopisů se k tomu více než hodily - co více si může editor i pokročilý čtenář přát, než když se mu nabízí výprava ad fontes, aniž by musel vážit cestu do hned několika archivů či muzeí po celé ČR?

Karel Hlaváček: Dílo

Podle čeho autory do Kritické hybridní edice vybíráte? V přípravě je Dílo Karla Hlaváčka a Bezručovy Slezské písně. Už víte, kdo bude další?
Nějaká plány jsou, ale je třeba si uvědomit, že za jednou takovou bibliografickou položkou stojí několik let práce hned několika editorů (v případě Františka Gellnera se jich celkem jen na ediční práci podílelo v průběhu několika let šest) a dalších redaktorů, programátorů a grafičky. Takže je to běh na dlouhou trať a bohužel mezi svazky můžou být i více než roční prodlevy. Přesto je nesmírně důležité, že vedení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Grantová agentura AV ČR i ministerstvo kultury projektu důvěřují a nedívají se na něj jen jako na „nějaké edice“ ve stínu primárního „hodnotnějšího výzkumu“. Mně osobně by se třeba líbilo shrnout jednou právě dílo Jaroslava Seiferta, za svůj soubor by stály desetiletí vydávané a v současnosti asi nejrozsáhlejší spisy - Spisy T. G. Masaryka (Masarykův ústav - Archiv AV ČR). Nebo taková kritická edice z díla Jaroslava Haška... Uvidíme, co z toho kdy půjde realizovat.

Bylo by možné taková díla vydávat bez podpory veřejných peněz? Existují případně soukromí sponzoři, kteří by byli ochotni přispět na vydání Seiferta nebo Gellnera?
Možná že existují a budu rád, když se propojíme, ale kromě zmíněných subjektů, k nimž doplňme ještě Nadaci Charty 77, jsme ve fundraisingu příliš úspěšní nebyli. Takže ta podpora je klíčová a bez ní by to možné nebylo, nebo rozhodně ne v takové podobě, o jakou usilujeme. Věřím, že společnosti vracíme hodnoty, které přetrvají.

Klasika levněji

Stáhněte si do čtečky to nejlepší z české literatury i ze zahraničních klasik na Knihy.iDNES.cz

Jaký vůbec má smysl vydávání rozsáhlých kritických edic souborných děl klasických autorů? Kdo jsou jejich čtenáři, přesněji ti, kteří si je kupují?
S Masarykem řečeno - leccos vzniká právě pod zřetelem věčnosti. Jsme právem pyšní, že máme jediného nositele Nobelovy ceny za literaturu, ale můžeme se pyšnit tím, že ani téměř 30 let od jeho úmrtí nemáme jeho dílo k dispozici v úplnosti? Vždyť je ani neznáme a bez výpravy do archivů a knihoven znát nemůžeme. U řady materiálů se ukazuje, jak obtížně dostupné jsou i jen po pár desetiletích, takže základní princip je ty věci zachovat a zpřístupnit. Forma kritického vydání možná zůstane přístupná spíše odbornému čtenáři či opět jen speciálním knihovnám, ale třeba u KHE jde o velmi vstřícné čtenářské vydání. A i když jsme ve věku masivní digitalizace, která této základní záchraně postupně více a více nahrává, je třeba umět věcem a vztahům také porozumět. A to bez znalosti a ponoru do pramenů našeho kulturního dědictví (ať už je hodnotíme jakkoliv, dědictví jedinečného), jednoduše nepůjde. Naštěstí jsou i čtenáři, kteří si toto uvědomují, stejně tak jako jsou si vědomi, že zakoupením díla umožňují další realizaci podobných projektů.


Témata: Brána