Vzpomenete si na své první dětské setkání s filmem v kině? Smála jste se, bála, žasla, zamilovala do hrdiny?
Že bych si zrovna vzpomněla na konkrétní film, to ne, ale zůstal mi pocit, vjem. Bezbřehá radost jít do kina a ulít se ze školy.
Vybavíte si, jestli vám doma či ve škole některé filmy zakazovali jako pro děti nevhodné?
Tak to ano, to byly filmy slavné éry 60. let, které byly mládeži nepřístupné. Ale spolužáci se už o nich zasvěceně bavili. Mě rodiče nepustili ani na přístupné filmy bez doprovodu. Byla jsem dost přísně vedená a prakticky do osmnácti jsem musela být doma před setměním. Jinak následovaly tresty.
Jaký vliv měly vaše rané divácké zážitky na pozdější volbu budoucí profese?
Vím, že můj hodný tatínek s fortelem sobě vlastním udělal jakýsi sled zrcadel, jejichž odrazy na sebe navazovaly tak zručně, že jsem mohla sledovat z dětského pokoje filmy pro dospělé. Někdy i se zvukem, jelikož maminka mě chodila dost často kontrolovat, zda spím. Fascinovalo mě to zakázané ovoce. Stejně jako mě později fascinovaly italské a francouzské filmy Godardovy, Vittoria De Siky, Viscontiho, Pasoliniho. Fellinimu jsem přišla na chuť až mnohem později. K Fellinimu se nějakou náhodou dostala má fotka a snad i film, ve kterém jsem hrála. Dal pokyn italské ambasádě, která mi poskytla stipendium na studium italštiny v Sieně. Ale měla jsem malou dceru, stálé pracovní závazky, angažmá. Psal se rok 1984 a byla jsem strašně zamilovaná. Asi jsem nebyla nikdy enormně ctižádostivá.
Co by měl podle vás obsahovat dobrý dětský film?
Určitě by měl mít poutavý příběh rozvíjející fantazii a napětí, kde by vítězilo dobro nad zlem. Děti by se měly identifikovat s hlavním hrdinou. Film by měl obsahovat humor.
Povedený dětský film bez újmy přijmou i dospělí. Platí to naopak? Kde je hranice, co by děti neměly vidět?
Neměly by vidět drsné kriminální scény, brutalitu, násilí. Filmy typu Stalo se za bílého dne, který byl strašák naší generace.
Jak se generace, která vyrůstá s počítačovými akčními hrami, dá zlákat k poetickým dílům typu Páni kluci či Knoflíková válka?
Dost těžko, asi jedině četbou.
Dětský divák je nekompromisní, když se nudí, dá to najevo. Umíte i vy z kina odcházet uprostřed filmu?
No, já ano. Ale v poslední době jsem neměla důvod. Vybírám si pečlivě, čemu budu věnovat svůj čas.
A naopak, kdy naposled a který film jste prožívala naplno a bezprostředně se všemi emocemi jako dítě?
Budu mluvit o českém filmu. Uchvátil mě film Vojty Kotka Padesátka. Skvěle zahrané, skvěle natočené, humor, který je mi blízký. Do detailů propracované scény. Moc jsem se bavila. Konečně někdo, kdo umí natočit chytrou komedii a vést herce.
