Jistě, ženy v něm nosí šátky, ale také džíny, chodí do práce, používají mobily, řídí auta a dokonce podávají žádost o rozvod. Jako hrdinka, která kvůli budoucnosti jedenáctileté dcery trvá na odchodu rodiny do zahraničí, kdežto manžel odmítá opustit otce stiženého Alzheimerovou chorobou. Manželka se tedy odstěhuje – zatím jen vyděračsky k rodičům – a dcerka zůstane s otcem a dědečkem, o nějž pečuje najatá hospodyně.
Rozchod Nadera a Simin |
Ovšem těhotná hospodyně, jak se ukáže, je navíc oddaná stejnou měrou svému výbušnému muži i Bohu. Takže se z jedné nervní strkanice s neblahými důsledky stane válka mezi oběma páry navzájem i uvnitř dvojic; válka, jíž přihlížejí děti zaskočené zjištěním, že i tatínek umí lhát.
Jako by se uprostřed Teheránu obrodila někdejší polská vlna morálního neklidu, ale s prvky detektivní černé grotesky. Každý s každým to myslí dobře, ale ať dělá, co dělá, dopadne to špatně. Jeden nekonečný soud důvtipně pootáčí kolem štěstěny i sympatií: co chvíli mění divák svůj vztah k postavám, sotva jednu zavrhne a přilne k druhé, přijde další nečekaný zvrat.
A zkrat. Protože hrdinové pod tlakem ve strachu o své blízké ztrácejí nervy, ubližují, ponižují, načež se zastydí a křivdy napravují. Nic, co by neznal i "zbytek světa", jen svědomí jako by tady brali vážněji.
Berlinale 2011 - Asghar Farhadi s cenou za film Rozchod Nadera a Simin
Rozchod Nadera a Simin je prostě mistrné vztahové justiční drama bez vítězů a viníků. Všichni hrají skvěle, ale má-li tu někdo hlavní roli, pak je to typicky mužská, zatvrzelá posedlost pravdou za každou cenu – včetně lži. Byť ženská posedlost vírou si s ní nezadá.
Rozchod Nadera a Simin
2011, režie Asghar Farhadi, hrají Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini, Merila Zare’i, Sarina Farhadi, titulky, 120 minut
Hodnocení MF DNES: 80 %
