Roy Hargrove

Roy Hargrove | foto: archiv

Roy Hargrove zasáhl hned dva terče naráz

Nebývá zvykem, aby hudebník vydal dvě alba zároveň, a už vůbec ne tak stylově odlišná, jako jsou dva aktuální tituly vynikajícího trumpetisty Roye Hargrovea.

Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE

ALBA TÝDNE
Roy HargroveTrumpetista Roy Hargrove začínal jako jeden z "mladých lvů" s poměrně ortodoxním, avšak dokonale zvládnutým hardbopem. Postupem času se vedle této linie své tvorby začal v rámci projektu RH Factor věnovat mnohem modernějšímu stylu, částečně navazujícímu na souljazz šedesátých let, ovšem s výrazným podílem současné funkové rytmiky a v aktuálním elektronickém zvukovém prostředí.

Právě nyní máme možnost porovnat oba směry Hargroveovy umělecké cesty - zároveň totiž na značce Verve vydal jak novinku svého akustického kvintetu (první po deseti letech), nazvanou Nothing Serious, tak album RH Factor s názvem Distractions.

Roy Hargrove: Nothing Serious (obal alba)Ačkoliv jsou obě alba na kvalitativně vysoké úrovni (od muzikanta Hargroveova renomé se ostatně nic jiného nečeká), možná trochu paradoxně je "uvěřitelnější" akustická nahrávka, kde mimochodem ve třech skladbách hostuje slavný trombonista Slide Hampton.

Ať už hraje kvintet relativně přímočarý hardbop, živený odkazem padesátých a šedesátých let, nebo skladby s latinským rytmickým vzorcem, je skvělá nejen jeho souhra, ale také inspirovaná sóla a vlastně celá skladatelská práce, jež ležela převážně na bedrech zúčastněných hudebníků, nejčastěji přirozeně leadrových.

RH Factor: Distractions (Distractions)Ani na albu RH Factor nechybějí slavní hosté. Kromě zpěváka d´Angela je to především saxofonista David "Fathead" Newman, dlouholetý spolupracovník Raye Charlese. Album přináší řadu výborných skladeb, určitě je velmi solidním příspěvkem svému žánru, jako celek ale přece jen nepůsobí tak šťavnatě jako Hargroveova kvintetová podoba.

JEŠTĚ VYŠLO
Ray BrownKontrabasista Ray Brown patřil až do své smrti v roce 2002 k neúnavným šiřitelům jazzové víry. Jeho umělecký životopis začíná ve víru bebopu poloviny čtyřicátých let, kdy hrál s "otci zakladateli" Charliem Parkerem či Dizzym Gillespiem, doprovázel ale také například svou manželku Ellu Fitzgerald. S postupujícím věkem se dokázal vypořádat přímo vzorově: obklopoval se mladými hudebníky. Jedním z příkladů je právě reeditované album Super Bass (Telarc/Classic), na němž se sešel s dalšími fenomenálními mistry tohoto nástroje Christianem McBridem a Johnem Claytonem. Úchvatná živá nahrávka, sestavená především ze standardů, je dokladem, že kontrabas umí zpívat. A tři zpívají trojnásob.

Saffire - The Uppity Blues WomenBluesové vydavatelství Alligator už několik let vydává edici kompilací svých nejlepších stájových koní pod názvem Deluxe Edition. Nyní došlo na jedno z nejsvéráznějších bluesových seskupení, která lze slyšet či spatřit, dámské trio Saffire - The Uppity Blues Women. Výsostně akustická kapela, vycházející z klasického meziválečného barového blues, zpívající však plně současným jazykem převážně vlastní tvorbu, nahrála sedm řadových alb, ze kterých bylo vybráno dvacet nahrávek. Album je - stejně jako ostatní položky této ediční řady - výtečně vybaveno dokumentací, bohatou fotopřílohou i vloženým plakátkem zubících se dam.