Nelze čekat od Roxette revoluci, spíše mírné přitakání prověřeným trendům, které posouvají muziku kupředu. Melodické písničky s neškodně dráždivou energií samozřejmě zůstaly hlavní značkou Roxette. Kapela je jenom velmi zlehka dokreslila elektronikou, třeba příjemnými zvukovými výplněmi a opatrným "zaskřípáním" v písni You Can't Put Your Arms Around What's Already Gone. Skutečně to pomohlo, většina skladeb má sytá, zvukově bohatá aranžmá, do nichž jsou zručně zapojeny i smyčce nebo dechy (Waiting For The Rain či It Will Take A Long Long Time).
Na skupině je nejpřitažlivější jakási čirá melodičnost, která zurčí jako bystřina a překrývá obvyklá popová klišé. Jako by Per Gessle a Marie Fredrikssonová brali hodiny u kvarteta Abba, na novou desku si vysázeli jeden hit za druhým a vyvedli je v pastelově jasných barvách. Hudbu Roxette lze brát i jako výpověď o hudební a lidské vyrovnanosti, která dovede posluchače vyladit na svoji vlnu bez pitvoření. Takový pop lze občas ordinovat i jako lék pro uklidnění
Na skupině je nejpřitažlivější jakási čirá melodičnost, která zurčí jako bystřina a překrývá obvyklá popová klišé. Jako by Per Gessle a Marie Fredrikssonová brali hodiny u kvarteta Abba, na novou desku si vysázeli jeden hit za druhým a vyvedli je v pastelově jasných barvách. Hudbu Roxette lze brát i jako výpověď o hudební a lidské vyrovnanosti, která dovede posluchače vyladit na svoji vlnu bez pitvoření. Takový pop lze občas ordinovat i jako lék pro uklidnění
