Světoznámý ruský violoncellista Mstislav Rostropovič převzal včera v Karolinu z rukou rektora Univerzity Karlovy Karla Malého a pražského primátora Jana Koukala Mezinárodní cenu Karla IV. Je třetím nositelem tohoto ocenění, které od roku 1992 uděluje hlavní město Praha a Univerzita Karlova významným kulturním, vědeckým nebo politickým osobnostem. Před ním se stali laureáty filozof Paul Ricouer a německý fyzik a filozof Carl Friedrich von Wiezsäcker. Rostropovič, který se ve středu setkal na Pražském hradě s prezidentem Václavem Havlem, považuje ocenění za další "milou" pozornost, jíž se mu dostalo z Čech. "Ve světě jsem dostal už jedenačtyřicet čestných titulů, ale na vaši zemi vzpomínám s obzvláštní vděčností, neboť Praha byla prvním cizím městem, které jsem navštívil. To bylo roku 1947, kdy jsem jako sedmnáctiletý zvítězil v soutěži Pražského jara. Osm let poté, přesně 11. května, jsem rovněž v Praze potkal jednu krásnou ženu a už o čtyři dny později se stala mojí manželkou," popisuje Rostropovič s úsměvem seznámení s pěvkyní Galinou Višněvskou. Rostropovič přijel do Prahy z italské Mantovy, kde koncertoval společně s českým souborem Virtuosi di Praga. Nyní připravuje slavný cellista zvláštní benefiční koncert, který uspořádá 15. prosince v Moskvě na počest svého přítele, spisovatele Alexandra Solženicyna. "Bude mu už osmdesát let a vím, že má velmi těžký život, protože i nyní říká to, co skutečně cítí a co si myslí. Proto mu výtěžek z koncertu věnuji," prohlásil Rostropovič. I on na vlastní kůži dobře poznal, co dokáže komunistická mašinerie. "Za Chruščova byl Solženicyn považován za druhého Tolstého, ale pak nastoupil Brežněv a Solženicyn se stal nepřítelem státu. Bydlel tehdy u mne a já dostal příkaz, že ho musím vykázat z bytu. Řekl jsem, že tak učiním pouze pod podmínkou, že dostane jiný byt. Ten ovšem nedostal, a tak jsem dal úřadům na srozuměnou, že v tom případě u mě bude bydlet do smrti. Začal jsem mít potíže; roku 1974 mě vyhnali ze Sovětského svazu a roku 1978 mi vzali občanství," rekapituluje ruský umělec, který se do vlasti vrátil až po roce 1990. Není divu, že současný vývoj v Rusku, zvláště aktivity komunistů, jej roztrpčuje. "Považuji za chybu, že komunistická strana nebyla zakázána - tak jako byla v Německu zakázána fašistická strana. Když se komunisté dostanou k moci, jsou nebezpeční. Byl jsem svědkem toho, jaké utrpení způsobili mým nejbližším přátelům, viděl jsem, jak Šostakovič a Prokofjev, jejichž hudba byla zakázaná, neměli peníze ani na jídlo. Tehdy se dala snadno udělat kariéra - stačilo se veřejně přidat ke kampani proti nim," říká Rostropovič. "Byl jsem Šostakovičův student, a nikdy by mě nenapadlo vystoupit proti němu ani proti Prokofjevovi, vždyť mi věnovali svá díla, byli to mí přátele. A tak bych chtěl vzkázat zvláště mladým lidem: Když se člověk dostane na rozcestí, musí se vždy rozhodnout tak, aby si zachoval svědomí. Myslím, že mohu s klidem říci, že můj život byl nejen dlouhý, ale i šťastný, protože jsem vždy uchoval věrnost v lásce i přátelství."
13. listopadu 1998
