Z představení Roots, které Cirk La Putyka hraje v berlínském divadle Chamäleon.

Z představení Roots, které Cirk La Putyka hraje v berlínském divadle Chamäleon. | foto: Tomáš Třeštík

RECENZE: Mezi stolky, nad hlavami. Nová La Putyka roste z půdy neorané

  • 0
Sál zcela potemní, hosté mezi stolečky ztichnou. Uzavřeným prostorem berlínského divadla Chamäleon zní přibližující se dusot kopyt. Stylizované koňské hlavy v mlze vítá průvodce večerem Jiří Kohout. Úvod nejnovější hry Cirku La Putyka nazvaného Roots, který si premiéru odbyl minulý čtvrtek v Německu, začíná více než magicky.

Oproti svým předchozím premiérám se tentokrát musela La Putyka popasovat s nezvyklým kabaretním prostorem. Vedle klasického pódia totiž využila uličky mezi stolky v hledišti, kam i během představení servírky donášely hostům objednávky.

A možná je to právě prostor, který činí z druhého dílu trilogie Family Roots in the Black Black Woods nezvyklý zážitek.

Cirk La Putyka zakořenil v Berlíně

Reportáž z premiéry čtěte zde.

Z představení Roots, které Cirk La Putyka hraje v berlínském divadle Chamäleon.

Divák po několika ročnících přehlídky nového cirkusu Letní Letná a mnoha předchozích premiérách La Putyky může být až cynicky otupělý všemi spolehlivými akrobatickými výkony, že zapomíná, kolik odvahy a píle za každým z nich stojí. Roots v Berlíně však vedle toho přinášejí představení, které se odehrává přímo mezi stolky hostů, nad jejich hlavami doslova tančí akrobatky na hrazdě.

Neučesané a zemité
Nabízí se přímé srovnání s prvním dílem trilogie, podzimním kusem Family. Oproti jeho křehké rodinné poetice vrůstají divoké kořeny Roots přímo do neorané půdy. Sympaticky neučesané, zemité představení umocňují nezvyklé projekce a předtočené záběry a hlavně skvělá hudba Jana Balcara.

Roots

80 %

Cirk La Putyka (Chamäleon)

premiéra 17. března 2016

režie: Rostislav Novák

hrají: Jiří Kohout, Daniel Komarov, Vojtěch Fülep, Michal Boltnar, Lisa Matilda Angbergová, Ethan Law a další

Podobně jako ve Family i v Roots se toho snaží režisér Rosťa Novák sdělit příliš, obrazy střídají obrazy, a hlavně v první polovině divák ne vždy stíhá včas rozklíčovat, co se před ním děje. Druhá část věnovaná osudům jednotlivých vystupujících je už dějově plynulejší a srozumitelnější, ovšem stejně jako ta první nijak neztrácí na švihu akrobatů a tepotu hudby. Mezi spolehlivými výkony zaujme scéna s chodidly a rozpohybovaná loutka kostry, která představení dodává silně surrealistický nádech. Roots i hezky pracuje s diváky, když k navození intimní atmosféry využije světel jejich mobilních telefonů.

Je samozřejmě otázka, jak bude představení fungovat v Praze v prostoru Jatka78, zda se na tamní vzdušné scéně trochu neztratí. V berlínském Chamäleonu však Novákova výpověď o kořenech funguje. Je to odvážný nový cirkus na dotek, který stojí za výlet.