Více ve VíkenduRozhovor s Romanem Týcem čtěte v sobotní Scéně |
"Vlastně je to jako Hvězdné války, ty taky nezačínají prvním dílem," říká Týc k výstavě, která se otevírá ve středu večer v pražské galerii Dvorac Sec Contemporary a potrvá do 28. února. "Podstatou celého konceptu je hledání souvislostí. Mezi despotickou výchovou mého otce, když jsem byl děcko, a mezi mnou a systémem, který mě vychovává za podobné činy," vysvětluje princip výstavy.
Nasmáli jsme se... a do vězení
Před dvěma lety si Roman Týc odseděl měsíc ve vězení za akci, při které změnil panáčky na padesáti semaforech v metropoli.
"A to je zrovna ten správný příklad. Místo aby vyšší autorita ocenila, že i když jsem zlobil, tak to přece jen bylo kreativní, a že jsme se i nasmáli, tak se ten systém bohužel chová despoticky. A místo toho, abych se nechal potrestat, tak mě to hecuje k ještě většímu řevu, brečení, dupání a vztekání," říká.
Pobyt za mřížemi donutil Týce bilancovat. "Těch posledních deset let bylo fakt výživných. Teď je mi čtyřicet a jsem z toho trochu unavený, tak se potřebuju ohlédnout," tvrdí. Výstava líčí období od autorových šesti let, kdy mu zemřela matka, do třinácti, kdy přečetl první foglarovku. "Já byl ortodoxní skaut! A skauting mi v podstatě zachránil život," dodává Týc.
