Je to vlastně jakýsi úvod do Romana Týce. Návod k pochopení toho, proč uplynulé desetiletí věnoval provokacím, od výbuchu atomového hřibu v ranním vysílání České televize po vyměnění sklíček na pražských semaforech. Panáčci, kteří popíjejí, močí a vůbec si prostě vyskakují místo toho, aby spořádaně čekali na svůj čas, přivedli Týce před soud a nakonec do vězení. Byť jen na měsíc. "Z basy jsem byl úplně vyplašený. První týden mě dali na samotku, ne jako trest, ale protože nevěděli, co se mnou," popisuje zážitky z uvěznění.
Výživných deset let
K soudu se ovšem dostal už za falešný atomový výbuch, který Ztohoven "odpálili" v pořadu Panorama, čemuž se dnes směje. "Tvrdit, že šlo o šíření poplašené zprávy, bylo dost absurdní. Jasně, byl to kontroverzní projekt, ale ta hysterie pro mě byla naprosto nepochopitelná. Máte třeba už třetí stání u soudu a jako předvolaný svědek tam přijde odborník na zbraně hromadného ničení!" vzpomíná na proces a říká, že mu přišel tak komický, že si jej začínal představovat jako operetu.
"Už jsem se nudil, protože se strašně dlouho četly všechny ty spisy, tak jsem si představoval, jak státní zástupce něco vykřikuje barytonem a soudkyně na to reaguje sopránem. V ten moment to byla prostě fraška." Nicméně právě pobyt ve vězení Týce zklidnil. Tvrdí, že je unavený. "Je mi čtyřicet a těch posledních deset let bylo fakt výživných," míní.
Jedním z témat Týcovy výstavy je překračování hranic. Pletivo na obrazy třeba pochází ze staveniště tunelu Blanka.
Nikdy prý neměl ambice stát se umělcem na plný úvazek. Když se šibalským úsměvem říká, že se na výtvarnou školu hlásil, protože chtěl padělat a potřeboval se dostat k technologiím, nevíte, jestli si nedělá legraci. Ale sedíte naproti člověku, který dělal obrazy z lidského popela, takže asi ne.
"A já jsem skutečně padělal. Ale jen pro zábavu. Když už to začalo překračovat hranici, že by mohl být průser, tak jsem v sobě našel skautskou disciplínu a přestal jsem," líčí.
Moment? Provokatér Roman Týc skautem? "No ježíš! Já byl ortodoxní. Skauting mi v podstatě zachránil život a vlastně k tomu směřuje moje nynější výstava. Mapuje období od šesti let, kdy mi zemřela matka, do třinácti, kdy jsem přečetl první foglarovku."
Vymezení vůči otci
Výstava ... jen blbni, zkazíš to všem! se koná v pražské galerii Dvorak Sec Contemporary. A její nepřehlédnutelnou součástí jsou autíčka z pouťového autodromu. "Na Výstavišti u autodromu jsme jako desetiletí zakládali první gangy. Autodrom je krásná symbolika světa. Nějaký "Kočka" prodal lístky čtyřiceti dětem, ale autíček bylo jen patnáct. Pokud jste byl sám, tak jste po čtvrtým kole byl rád, když vás někdo vzal jako spolujízdu."
Týc přiznává, že to dnes od dospělého pro dospělého může znít hrozně směšně. Ale vymezování se proti autoritám má v krvi. "Otec byl pro mě velmi negativním příkladem. Pil, takže já jsem zapřisáhlý abstinent. Byl to po všech stránkách nekulturní člověk. Já měl za spolužáka syna Josky Skalníka, a když mě jednou vzal k tátovi do ateliéru, tak jsem byl úplně ztracený." A v hledání souvislostí mezi dětskou a dospěláckou rebelií tkví podstata konceptu výstavy.
"Souvislost mezi despotickou výchovou mého otce, když jsem bylo děcko, a mezi mnou a systémem, který mě vychovává za podobné činy. Vězení místo toho, aby vyšší autorita ocenila, že i když jsem zlobil, tak to přece jen bylo kreativní a že jsme se i nasmáli." Do dětského pokojíčku Romana Týce lze nahlédnout až do 28. února.
