Jak se cítíš po debutu?
„Jsem šťastnej, že se to vůbec realizovalo, protože jsem tu hudbu dělal za dramatickejch okolností s naprostým minimem času, po nocích se sluchátky na uších, abych nevzbudil Petra Jandu, kterej spal se svou přítelkyní a dětma vedle studia. Ten film není úplně veselej a i muzika k němu je dost temná, ale po tom, co jsem jeho části viděl, toho vůbec nelituju a myslím, že to funguje dobře.“
Tys muziku pro film komponoval bezprostředně po dokončení nové desky M. B. V čem vidíš rozdíl v přístupu ke skládání „ obyčejné“ desky a filmové muziky?
„Ono to nebylo po skončení, ale já jsem to byl nucenej dělat souběžně, protože jsme s Monkey Business přetáhli strašně moc času. Takže jsem byl donucenej celej den skákat v rytmu veselýho disca a funky a řídit natáčení nesmírně náročný desky a večer si dát pár piv a v noci se úplně změnit a dělat absolutně jinou muziku. Ten rozdíl je zcela zásadní, protože písničková forma je úplně něco jinýho, něž nenápadná podpora nějakýho příběhu nebo atmosféry filmu. Z ducha kapely v tý filmové hudbě není nic kromě závěrečný titulkový písničky, kterou jsem si o prázdninách úplně náhodou pustil k tomu filmu a zjistil jsem, že to dokonale funguje. Ale to spíš jen hezky náhodně propojilo”.
Jsi známý jako velký filmový fanoušek. Máš nějaké oblíbené autory filmové hudby nebo muziku k filmu, která tě vždy spolehlivě dostane?
„Je toho strašná spousta, protože můj byt je jedna velká videopůjčovna a těch muzik, který zbožňuju, je moc. Ale kdybych měl něco vyzdvihnout, pak určitě něco z evropský školy. Čím jsem starší, tím víc tíhnu ke starejm evropskejm filmům, ať už jsou italský, francouzský, španělský. Myslím, že Evropa je daleko silnější, emocionálnější a daleko odvážnější ve filmu i ve filmový muzice. A kdybych měl jmenovat někoho, kdo mě vždycky spolehlivě rozbrečí a dojme, pak je to Ennio Morricone.“
Když jsi dostal nabídku na film Zatracení, byla to pro tebe pouze výzva udělat filmovou muziku a nebo tě ten příběh víc zaujal?
„Tím, jak jsem velkej filmovej fanatik, už mám v hlavě hodně dlouho, že bych chtěl dělat filmovou muziku, dokonce jsem už celou řadu nabídek dostal. Ale vždycky jsem si říkal: počkám na nějakej film, jehož nápad se mi bude líbit. Dostával jsem ale nabídky, u nichž jsem tušil, že z toho nic moc dobrýho nebude. Dlouhou dobu jsem čekal, že udělám muziku k celovečeráku Petra Vachlera, o kterým on už mluví a sní roky. To by byl takovej hezkej společnej vstup. To se bohužel nezrealizovalo, ale doufám, že se to ještě někdy uskuteční. Postupně jsem si uvědomoval, jak je těžký si u filmu počkat na něco mimořádnýho, to bych taky moh čekat do šedesáti a taky by to nemuselo nikdy přijít. U Zatracených mě zaujalo, že to dělá mladej a ne úplně známej člověk, kterýmu se líbí moje muzika, líbil se mi příběh, zaujalo mě, že to nekončí dobře a že to nebude úplnej kýč. Líbil se mi scénář a byl mi sympatickej režisér. A Danu Vávrovou jsem v pubertě miloval.“
Hlavní hrdina filmu se pokouší pašovat drogy. Udělal jsi v životě něco nezákonného?
„Myslím, že jsem udělal celou řadu nezákonnejch věcí, ono je to občas potřeba, zákony nejsou dokonalý. Ale když jsme u těch drog, myslím, že i já jsem pašoval párkrát drogy, sice lehčího kalibru, ale průser by z toho mohl bejt ve finále dost podobnej. Ale teď už bych si to asi nelajsnul. Už se trošku bojím.“
Jaký je tvůj vztah k drogám?
„Můj vztah k drogám je veskrze kladnej, ale k drogám jako je tatarskej biftek, bůček, pivo, vitacit. Alkohol je báječná droga, pomáhá strašně lidi sbližovat a devadesát procent velkejch věcí vzniklo z většího či menšího opojení. Lehký drogy mám rád a k tvrdejm drogám mám na základě vlastní, dost temný zkušenosti vztah velice zápornej a v podstatě to nesnáším. Když vidím někoho, jak mluví rychle a přehnaně se usmívá, dal bych mu pár facek.“
Film je příběhem o šancích a jejich promarnění. Má člověk právo na druhou šanci?
„Každej člověk by měl mít právo na druhou šanci. Není na světě člověk, ani papež ani nikdo jinej, kterej by měl úplně čistej rejstřík. Jsme lidi, ne roboti. Děláme chyby, někdy neúmyslně, někdy úmyslně, někdy jsme k nim donucený. Každej člověk by měl mít právo na omluvu, na sebezpytování a na polepšení se.“
 Monkey Business: Save The Robots - obal CD, (c) 2001. |
